Warning: mysql_fetch_array() expects parameter 1 to be resource, boolean given in /www/doc/www.medon-solutio.cz/www/online2013/print.php on line 12
 

::  Djiny na farmaceutick literatury 6. st Obdob 1939 1959  ::

Autor
RNDr. Pavel Drábek

Úvod
Toto údobí se dělí do tří etap. První zahrnuje německou okupaci a je poznamenána národnostním útlakem, germanizací, zavřením českých vysokých škol, koncentračními tábory, popravami, totálním nasazením na práci v Německu atp. Druhá etapa začala porážkou Německa a naším osvobozením. Ta byla po necelých třech letech vystřídána tzv. diktaturou proletariátu, jež vedla komunisty k pronásledování ideologických odpůrců, k jejich věznění, hospodářské a někdy i fyzické likvidaci a často je dohnala k emigraci. První a třetí etapa postihly zvláště inteligenci, což se významně projevilo v literatuře, včetně literatury odborné, neboť ta také podléhala tuhé cenzuře. Protože doposud nebyl zpracován podrobnější vývoj naší farmacie v tomto dvacetiletí, zmiňuje tato studie též některé další skutečnosti, potřebné pro objasnění souvislostí.1
Celé sledované údobí je poznamenáno složitým vývojem farmaceutického vzdělávání – od zavření vysokých škol okupanty přes poválečný rozvoj (samostatné fakulty, prodloužení studia, doškolování, výchova středních pracovníků) až po vznik celostátní fakulty v Bratislavě.
V porovnání s předchozími etapami je v této části bohatěji zastoupena chemická literatura, jejíž význam postupně vzrůstal. Přesto však byla dobře zastoupena botanika i farmakognosie, neboť část pozornosti zaujímaly populárněji zaměřené knížky. Poněkud více pozornosti je věnováno periodickému tisku, neboť ten pohotově reagoval na změny, k nimž v těchto dobách docházelo.

A -  1939 – květen 1945

Na začátku roku 1939 vyšla nákladem Svazu českých lékárníků Lékárnická ročenka na rok 1939. Nově zvolený předseda Svazu PhMr. J. Ventura do jejího úvodu napsal: „Jistě není třeba vysvětlovati kolegům opožděné vydání této publikace a každý pochopí, kolik nespočetných změn muselo býti provedeno, aby vše odpovídalo dnešnímu skutečnému stavu. Prosíme proto všechny kolegy, aby omluvili opožděné vydání této publikace a přijali ji jako projev naší dobré vůle.“
Ročenka ve všeobecné části obsahovala kromě obvyklých přehledů též nové důležité statě. Byla to např. tabulka uvádějící „počty lékáren v Čechách a na Moravě před mnichovskou konferencí a po ní“ (z původních 1048 lékáren zbylo 678) nebo pokyny pro poskytování léků  uprchlíkům z území obsazeného Němci. V odborné části bylo uvedeno chemické názvosloví organických sloučenin (doc. Dr. E. Bureš) a přehled léčiv podle jejich farmakologických vlastností (Dr. Z. Rektořík). Změna poměrů se od zřízení tzv. Protektorátu Čechy a Morava významně projevila i na obsahu Věstníku Svazu českého lékárnictva, zvláště v jeho částech nazvaných Úřední hlídka (např. Nařízení o opatřeních s židovským majetkem všeho druhu) a Právní hlídka (např. Cizojazyčné nápisy na lékárnách). „Časopis československého lékárnictva“ po okupaci opravil jen svůj název na Časopis českého lékárnictva.2 Vydavatelem zůstala Česká lékárnická společnost (původně se jmenovala Československá). Jeho redakční rada se však neměnila a odpovědným redaktorem zůstal docent RNDr. PhMr. S. Škramovský. Podobně vycházel dále též časopis českých zaměstnaných lékárníků Lékárnické listy a také komerčně zaměřený Praktický lékárník. Z firemních časopisů v roce 1939 začaly vycházet Zprávy firmy Veleda a Krátká sdělení z lékařské chemie pro lékaře, biology a chemiky, jež vycházely nepravidelně do roku 1942. Tento časopis vydávala Akciová společnost Lučební Kolín, vycházel nepravidelně a přinášel převážně referáty z cizích odborných časopisů.
Na začátku tzv. Protektorátu vyšel v Praze I. seznam českých lékárnických specialit. Vydalo jej 28 firem, z nichž 24 bylo pražských lékárníků. Obsahoval „indikační ukazovatel“, abecední seznam tzv. lékárnických specialit a doplňkový seznam „přípravků denní potřeby“, což byl výčet asi čtyř set dalších přípravků, neuvedených mezi specialitami (celkem bylo uvedeno asi tisíc specialit a přípravků). Seznam specialit uvedl mj. základní složení, velikost balení, indikace, dávkování a ceny. Polovinu těchto specialit vyráběly pražské firmy Medica a B. Fragner. Mimopražské firmy inzerovaly asi 2 % v seznamu uvedených specialit.
V roce 1939 vyšla též propagační brožura 200 let lékárny U bílého lva v Příbrami, kterou napsal PhMr. F. Žid.
V rámci sjednocování předpisů s Německem se již v roce 1939 začalo s překládáním německého lékopisu do češtiny. Vládním nařízením z 19. 12. 1940 (publikovaným pod č. 161/1941 Sb.) bylo protektorátní vládou zavedeno 6. vydání Německého lékopisu z r. 1926 (DAB 6) a jeho Doplňku (Erg. DAB 6) z roku 1933. Kromě řady nových léčiv byly u některých léčivých látek zavedeny nové názvy, např. Ferrum citricum chiniatum se nově nazývalo Chininium ferro-citricum. Proti dosavadnímu rakouskému lékopisu bylo přidáno 16 drog a vypuštěno jich bylo 62. V obou lékopisech bylo uvedeno shodně 124 drog. Byly rovněž změněny maximální dávky a mnoho rozdílů bylo u galenických přípravků i v analytických postupech.
Česká akademie věd a umění vydala v roce 1940 botanické pojednání Adama Zalužanského ze Zalužan nazvané Methodi herbariae libri tres, připravené k novému vydání PhMr. JUDr. K. Pejmlem (1892-1965).3  Tento spis, vydaný původně roku 1592 v Praze, navázal na téměř již zapomenutou tradici aristotelsky-theofrastovského učení o přírodě a ukázal, že botanika je samostatným přírodovědným oborem, odlišným od medicíny. Dr. Pejml potom později publikoval ještě komentář  a připravoval také vydání českého překladu. Na něm spolupracoval s profesorem PhDr.Václavem Černým  (1905-1967). Ten byl po roce 1948 pro své názory politicky persekvován a Státní bezpečnost mu mj. zabavila také výše zmíněný překlad a ten se pak ztratil.4
Časopis Lékárnické listy vydal v roce 1940 dvě brožury: Význam emulsí a emulgátorů v lékárnictví a v kosmetice od PhMr. K. Justa a Dosování drog a názvosloví léčivých rostlin od PhMr. Z. Blažka. Druhá příručka měla pět částí. V první byly abecedně seřazeny matečné rostliny jednotlivých drog. U každé rostliny byla uvedena čeleď, název drogy, léčebná indikace a terapeutická dávka. Dále byl uveden abecední seznam drog s příslušnými matečnými rostlinami, názvy a charakteristika farmakologických  skupin, a tři slovníčky (latinský, český a německý).
Ukázka z předmluvy:
...většina léčivých rostlin je často z medicinálního hlediska přehlížena. Právě proto máme u velkého množství drog jen kusé znalosti o jejich kvantitativním užití. Kusé všímání se tohoto therapeutického úseku dále způsobuje, že některý lékař používá drog jen velmi málo proto, poněvadž nemá po ruce pro většinu drog přesných záznamů o jejich exaktním dosování.“

Kromě toho vyšlo v r. 1940 další vydání knihy Léčivé rostliny, kterou napsal F. Dlouhý. Ve stejnou dobu skončily korektury dlouho připravovaného prvního vydání československého lékopisu. Okupace zbytku českých zemí a zřízení tzv. Protektorátu Čechy a Morava tuto práci zastavila a posléze vedla k rozmetání sazby, neboť byl zaveden německý lékopis.  Na Slovensku, které se 14. 3. 1939 osamostatnilo,  se sice uvažovalo o vydání českého lékopisu, ale nakonec byla dána přednost překladu starého uherského lékopisu z roku 1909 do slovenštiny.5 Tento překlad, ale bez tabulek, vyšel v roce 1940 na Slovensku jako cyklostyl.
 

Český text lékopisu byl přes válku uchován zásluhou profesora RNDr. PhMr. O. Tomíčka (1891-1953) a po válce s malým doplněním vydán v roce 1947.6
V roce 1940 vyšel nákladem časopisu Lékárenské Listy Lékárnický kalendář na rok 1941, v němž bylo m.j. česky uveřejněno složení 87 přípravků podle německého lékopisu a přehled nových zákonů, nařízení, vyhlášek a oběžníků „ve věcech lékárnických nebo lékárnictví se dotýkajících“.

V roce 1941 vyšel český překlad německého lékopisu, který u nás vstoupil v platnost od 1. července. Ve stejném roce vyšla německo-česká lékárnická sazba, připravená podle německé sazby z roku 1936. Profesoři PhDr. K. Domin (1882-1953) a PhDr. PhMr. Ed. Skarnitzl (1894-1970) vydali příručku Léčivé rostliny obecné potřeby.  Kniha nejprve pojednává o sběru rostlin a poté uvádí v abecedním pořadí 41 vybraných rostlinných druhů. Rozsáhlá odborná část je doplněna různými praktickými radami.
Nakladatelství E. Weinfurter vydalo třetí vydání knihy PhMr. K. Jandy (1862-1941) Nomina atque synonyma pharmaceutica et technica, které upravil PhMr. Janatka. Nově byla do knihy zařazena slovenština a látka byla uspořádána novým systémem. V tomto vydání je uvedeno 3030 látek (2. vydání z roku 1923 obsahovalo 2547 látek).
Česká grafická Unie vydala Pěstování rostlin léčivých a kořenných od S. Krkošky. Dále RNDr. PhMr. S. Marek (1899-1996) a J. Šebesta vydali v tomto roce příručku Nová zákonná úprava obchodu omamnými látkami. V témže roce vyšly Potenciometrické titrace od profesora  O. Tomíčka. Dále vyšel pod názvem Morfium překlad životopisného románu od O. Schumanna o Sertürnerovi a jeho objevu.

V červenci 1942 vyšly tři vyhlášky ministerstva vnitra, upřesňující používání německého lékopisu (tj. výdej léčiv bez předpisu a metody zkoušení léčiv). Ústřední svaz lékárníků pod názvem Stručný výklad k N.L.6  vydal komentář k německému lékopisu. Komentář navazoval na „Lékárnickou učebnici“ z roku 1938. Pod vedením profesora Tomíčka jej připravilo jedenáct autorů, z nichž Dr. Pejml (vývoj lékopisů), docent Škramovský (anorganické přípravky), profesor Skarnitzl s Dr. Blažkem (oba o drogách) a Dr. Rektořík (galenické přípravky) pracovali již na Lékárnické učebnici. Z nových autorů se vypracování komentáře účastnili PhDr. PhMr. A. Jánský (1888- 1967; zkušební metody a reagenční aparát), PhMr. E. Kutner (přizpůsobení lékáren německému lékopisu), RNDr. PhMr. S. Marek (organické sloučeniny), docent MUDr. F. Vaníček (séra a očkovací látky), Dr. J. Vitha (biologická zkouška salvarsanů) a MUDr. R. Zadina (farmakologie).
V úvodu napsal RNDr. PhMr. M. Vrtiš (1896-1962) : „...bezprostředním úkolem (této knihy) jest, aby nám umožnila přechod k novému lékopisu...Má býti též podkladem pro příští kurzy České lékárnické akademie, jejímž posláním bude soustavně pečovat o stálé doplňování odborného vzdělání českých lékárníků tak, aby udržovali krok s vývojem přírodních věd, které jsou podkladem farmacie, i se stále pokračujícím rozvojem praktické farmacie“.

V témže roce došlo pod tlakem okupantů ke spojení našich farmaceutických časopisů. Zůstal jen Lékárnický věstník, jenž nyní byl orgánem Ústředního svazu lékárníků, lékárnických gremií a Výboru kondicinujících (tj. zaměstnávaných) farmaceutů. „Časopis českého lékárnictva“ se stal jeho vědeckou přílohou. Tento stav trval do června 1945.

V roce 1943 vydal Ústřední svaz lékárníků učebnici Německy pro lékárníky, kterou sestavil PhMr. K. Just. První část knihy obsahuje frazeologii praktické farmacie včetně chemického názvosloví a vzorů cvičení. V druhé části jsou tři odborné slovníky: česko-německý, německo-český a latinsko-česko-německý. V souvislosti s tím je nutno uvést, že se lékárníci museli podrobit zkoušce z němčiny.
Dr. K. Pejml  v roce 1943 vydal knihu Naše léčivé rostliny a vyšly ještě dva překlady z němčiny: Paracelsus, člověk a lékař od L. Englerta a Germanin-lék proti africké spavé nemoci od H. Ungera.
V roce 1944 vydalo nakladatelství F. Borový brožuru Jak se rodí lék, kterou napsali profesor PhDr. F. Lexa (O lécích staroegyptských), profesor PhDr. V. Lesný (O lécích a léčení v staré Indii), profesor MUDr. J. Štefl (Jak se rodí nový lék) a Ing. A. Pártl (Moderní výroba léčiv).
Ukázka z textu prof. Štefla:
...Typickým příkladem moderního zrodu nového léku je nedávný objev penicillinu. Bakteriologům bylo dávno známo, že ty půdy, které zplesnivějí, se nehodí k pěstování mikrobů, protože na nich špatně rostou. Ale ještě dříve než bakteriologům, bylo známo obecnému lidu, že ta potravina, která zplesniví, dále nehnije, čehož bylo využíváno k výrobě sýrů, trvanlivých salámů a trvanlivých syrových šunek, oblíbených ve Středomoří (prosciutto-pršut). Obecná therapie této zkušenosti  nevyužívala. Teprve v posledních letech se upjal k tomuto problému Fleming a po něm jiní badatelé, a zjistili, že nižší houby nebo-li plísně obsahují a vylučují látky, které hubí mikroby i v astronomických ředěních, látky, které jsou pro ssavčí organismus prakticky neškodné.
(Pozn.: To byla patrně v češtině první informace o penicilinu.)

V roce 1944 vydal také brněnský profesor fyzikální chemie PhDr. PhMr. J. Baborovský (1875- 1946) popularizační knihu Všudypřítomné koloidy.

B   Květen 1945 – 1947

Osvobozením skončilo vydávání „Lékárnického věstníku“ a začala nová etapa vydávání  Časopisu českého lékárnictva, který byl od roku 1942 jen vědeckou přílohou Lékárnického věstníku. První číslo obnoveného časopisu přivítalo presidenta Dr. E. Beneše a otisklo též  zdravici vládě. První úvodník měl název „Jsme svobodni“. Další články se obracely zejména k mládeži. Jejich autory byli profesor Dr. Tomíček, profesor PhDr. J. Křepelka (1890-1964) a RNDr. PhMr. J. Hladík (1903-1975). Nový časopis měl také svoji vědeckou přílohu, v níž bylo uveřejněno v prvním ročníku 38 odborných článků, z toho 12 od našich autorů (zbytek tvořily referáty ze zahraničních časopisů). V obnoveném časopisu byla také znovu otevřena otázka potřebného prodloužení studia farmacie.
V roce 1945 vydal Ústřední svaz lékárníků brožuru Poslání ústavu pro kontrolu léčiv, jeho vývoj a návrh na jeho vybudování, kterou připravil profesor PhDr. PhMr. Ed. Skarnitzl po diskuzích se svými spolupracovníky. Probral v ní vývoj původního Ústavu pro zkoumání léčiv, jeho pracovní zaměření a organizaci, začlenění ve zdravotnictví i úkoly, které by měl plnit. Dále pak podrobně pojednal o budoucí organizaci a náplni práce jednotlivých oddělení.
Ukázka :
„Ústav je tedy z největší části farmaceutickým ústavem kontrolním a má tedy podle mého názoru skutečně zaměstnávati jen síly, u nichž condicio sine qua non jest akademická hodnost magistra farmacie a teprve vedle ní hodnost, získaná dalším odborným studiem toho neb onoho vědního oboru. Tento názor byl také uznán i dosavadními zákonnými předpisy, neboť od sil, které byly pro ústav ustanovovány, byla také vždy hodnost magistra farmacie správně a bezpodmínečně požadována.“

Ústřední svaz lékárníků vydal v roce  1945 také Mikroskopický atlas (výběr drog), vypracovaný Dr. Z. Blažkem a PhMr. M. Kučerou (nar. 1921).

V prosinci 1945 bylo zahájeno nové studium farmacie na Masarykově univerzitě v Brně. Tato skutečnost v pozdějších létech příznivě ovlivnila vývoj naší farmaceutické literatury.7

V roce 1946 začal Ústřední svaz lékárníků vydávat „Sbírku příruček České lékárnické společnosti“. Ta byla v první řadě určena pro frekventanty aspirantských škol, neboť Lékárnická učebnice z roku 1938 byla již zastaralá. Pro začátek se počítalo se šesti svazky, vyšly však jen tři. Jako první vyšel Úvod do farmakognosie, napsaný asistentem farmakologicko-farmakognostického ústavu RNDr. PhMr. Z. Blažkem (1909-1970).  Obsahoval oficinální i neoficinální drogy rostlinné i živočišné. U každé drogy uváděl její původ, popis (nezabýval se však anatomií), obsahové látky a použití. Jako druhý svazek vyšel Úvod do fysiky pro farmaceuty od Dr. K. Šumbery. Mimo tuto edici vydal profesor Tomíček  knihu Chemické indikátory (vyšlo též anglicky).
V témže roce vyšel v Brně dvoudílný spis PhMr. J. Čižmáře ( 1868-1965) Lidové lékařství v Československu. Je to rozsáhlá sbírka lidových rad a prostředků, jež autor čerpal z literárních pramenů a také mnoho poznatků, jež získal za svého působení v lékárnách na Moravě a na Slovensku.
Ukázka:
„Jako prostředky od kašle těší se veliké oblibě: květy lipové, bezové, hluché kopřivy, hlohové, květy akátu, heřmánku, vlčího máku, chrpy, jeteliny, žita, podbělu a sedmikrásky, z nichž některé se dohromady míchají. Velmi často upotřebují se k odvaru divizna, ibišové a lékořicové kořínky, oddenky osladiče, řebříček, „plúcovník“ (Cetraria islandica) , bukvice, rozrazil, rozchodník, mladé listy podbělu a lesního jahodníku....Na Zálesí pili vařené pivo se žloutkem smíchané nebo se sladkým dřevem vařené, s maličkým přídavkem šafránu. Místy užívají odvar trnového nebo třešňového květu nebo odvar svatojánského chleba a fenyklu.“

Ve stejném roce vyšel český překlad knihy G. Bankoffa o penicilinu. V překladu J. V. Kincla má název Zázračný penicillin (Vítězství nad nemocí). Kniha popisuje objev a všestranné použití tohoto prvního antibiotika.
V roce 1946 se z jednotlivých propagačních oddělení při závodech začleněných do národního podniku SPOFA začala vytvářet Odborná informační služba (OIS), která kromě centrální ediční činnosti měla v krajích své informační pracovníky.

V lednu 1947 vyšlo vládní nařízení o československém lékopisu. Uvádí hlavní zásady, které má lékopis obsahovat a zdůrazňuje povinnosti lékárníků při jeho používání.8
Ukázky:
 „...§ 4. Veřejné a ústavní lékárny musí míti stále v zásobě dostatečné množství všech léčiv a léčivých přípravků uvedených v lékopisu (dále jen oficinální léčiva)....
§ 16. ...Neoficinální léčiva musí býti nejlepší jakosti a nesmějí býti znečištěna ani porušena. Lékárníci a odpovědní správci ... jsou povinni se o těchto vlastnostech přesvědčiti některou vědecky spolehlivou methodou dříve, než takové léčivo počnou užívati v provozu lékárny.“
První vydání Československého lékopisu vyšlo podle rukopisu, připraveného v roce 1937, který byl narychlo doplněn o nejnutnější údaje . Chyběla v něm sice některá nová léčiva a také biologické titrace, ale přesto nebylo možné odkládat jeho zavedení. Proto vstoupil v platnost od 1. 1. 1948. Obsahoval všeobecnou část (ustanovení o přípravě a zkoušení léčiv), 638 abecedně seřazených článků, dvanáct tabulek a rejstřík.
Ukázky ze všeobecné části:
„...Pokud není v lékopisu jinak uvedeno, konají se předepsané chemické zkoušky v předepsaných  z k o u m a v k á c h , a to asi s množstvím 5 g zkoumané tekutiny neb roztoku...“
„Při práci s odměrným nádobím třeba se říditi těmito pravidly:...Čtení se provádí tak, že dolní okraj menisku až po známku naplněné nádoby (baňky, pipety apod.) má splynouti s kruhovou známkou na nádobě, která se pozorovateli jeví jako přímka...“

Ukázka z čl. 406 – Pilulae:
„Pilulky. Jsou přípravky v tvaru kuliček pro vnitřní užívání, zhotovené z vhodné pilulkové hmoty. Pilulky, není-li jinak předepsáno, připravují se ve váze 0,1 až 0,25 g. Pilulková hmota se připraví smíšením předepsaných práškovitých součástí se vhodným pojidlem a uhnětením směsi v tuhou tvárlivou hmotu; z této hmoty se připraví předepsaný počet pilulek. ... Není-li jinak předepsáno, posypou se hotové pilulky lykopodiem. Pilulky z bílé hlinky se hlinkou též posypou. Jsou-li předepsány pilulky s povlakem cukru, čokolády, stříbra, zlata, gelatiny, rohoviny, fenylesteru kyseliny salicylové, toluánského balzámu, kollodia a pod. (Pilulae obductae), jest třeba pilulky předem vysušiti a vyhladiti. Povlak pilulek musí býti souvislý.“

Ve stejném roce vydal národní podnik Spojené farmaceutické závody, vytvořený v předchozím roce z 21 znárodněných velkých výrobců léčiv, brožuru označenou Seznam léčiv. Kromě názvu bylo na obálce vytištěno upozornění „Důvěrné !“ a připojen ještě následující text : „Tento seznam přípravků SPOFA jest určen pouze pro potřebu zaměstnanců Spojených farmaceutických závodů a nesmí se dostati do rukou nepovolané širší veřejnosti, protože má sloužiti jedině jako informativní pracovní pomůcka výhradně úřednictva SPOFA.“ Seznam uváděl ceny (nákupní, detailní bez daně a s daní z obratu) a názvy asi šesti set přípravků od různých výrobců ze Spofy.  Např. tablety obsahující 0,5 g kyseliny acetylosalicylové vyráběly v tu dobu znárodněné továrny Hellco, Cetab, Medica a Pragochemia, které patřily pod Spofu. Mimo ni je vyráběla ještě Lučební továrna v Kolíně, která již od roku 1921 vyráběla tablety Acylpyrin. Ze zahraničních výrobků byl u výše uvedených tablet ze Spofy připomenut v tomto seznamu pouze Aspirin. U jiných přípravků bylo uvedeno více analogických zahraničních léků, např. u masti Pityol byly uvedeny čtyři cizí přípravky.
Kromě Spofy bylo v seznamu sledováno ještě 22 dalších čs. výrobců léčiv, z nichž největším byl Spolek pro chemickou a hutní výrobu. Tyto závody byly znárodněny většinou až  později. K abecednímu seznamu přípravků Spofy je připojen ještě jejich seznam podle indikací. Celkem uvádí tento seznam asi 600 přípravků, vyráběných v n. p. Spofa.
Dále vyšel třetí svazek řady příruček z lékárnictví a to Úvod do přípravy léků a galenik, který napsali docent RNDr. PhMr. Z. Rektořík a PhMr. L. Bílek (1895-1972). Tato publikace vzbudila velký zájem a byla v roce 1949 vydána znovu.  Byly plánovány ještě tři svazky úvodů: anorganická chemie (prof. Dr. F. Toul), organická chemie (RNDr. PhMr. H. Mikulík, nar. 1905) a botanika (prof. Dr. J. Dostál). Místo nich však v roce 1947 vyšla Kvantitativní analysa od profesora O. Tomíčka. Byla pokračováním „Základů kvantitativní chemické analysy“ z roku 1933 a přinesla na svoji dobu nové analytické postupy (např. potenciometrické titrace, analýzu plynů). Byla vydána znovu v r. 1950 a 1953.
Ukázka z předmluvy:
Kniha je míněna v prvé řadě jako učebnice pro ty, kdož si chtějí laboratorní praxí osvojiti potřebné poučení, cvik a zkušenost v chemické analyse kvantitativní. Není tudíž náhodou, že vychází v knižnici učebnic České lékárnické společnosti, která tak doplňuje svou dosavadní ediční činnost knihou, jež je pro farmaceuta stejně důležitá jako pro chemika....Připojena je stručná stať o analyse plynů, již do knihy přispěl pan doc. Dr. R. Přibil. V poslední části bylo zařaděno několik příkladů rozsáhlejších rozborů, na nichž má být ukázáno, jak lze prakticky užíti rozličných method stanovení, jež byla v předchozích kapitolách na jednoduchých příkladech vysvětlena. Nechybí ani několik tabulek, užitečných pro analytika.
Ukázka z úvodu:
Za základ metrické míry objemové platí tzv. „ pravý litr“, t. j. prostor zaujatý jedním kilogramem vody maximální hutnoty (4o C) v prostoru vzduchoprázdném.

Ústřední svaz lékárníků vydal ještě Lékárnickou ročenku na léta 1947-1948. Její podstatnou část tvořily dvě odborné statě: Silice (od PhMr. M. Kučery) a Poznámky z praktické mikrobiologie (od RNDr. PhMr. K. Navrátila). Zbytek obsahu tvořila nová platová vyhláška a další nařízení a seznam lékáren.
Docent RNDr. PhMr. Z. Klan (1894-1951) vydal svoji habilitační práci Srovnávací anatomie plodů rostlin okoličnatých oblasti RČS, v níž na základě svých studií morfologie a anatomie těchto plodů  navrhl nový klíč k určení jednotlivých druhů této čeledi. V témže roce vydala Matice česká jeho další publikaci, nazvanou Omamné drogy. Byl to soubor přednášek pro vysokoškoláky, v němž autor varoval před narkomanií.
V roce 1947 vydal ještě MUDr. L. Nováček knížku Recept a příprava léků (druhé vydání vyšlo v r. 1949) a Výzkumný a kontrolní ústav Spofy (od roku1950 Výzkumný ústav pro farmacii a biochemii) začat vydávat referátový časopis  Excerpta pharmaceutica.

C   Únor 1948 - 1959

V zápětí po známých únorových událostech roku 1948 se již 27. února vytvořil samozvaný tzv. Akční výbor lékárníků, který „převzal agendu veškerých lékárnických institucí a spolků“.9 Tento akční výbor dosáhl „na kompetentních místech závazného prohlášení, podle něhož nemají býti nově zaváděny národní správy v těch lékárnách, jichž majitelům nebyla prokázána protistátní činnost a kteří řádně vykonávají svoje zákonné lékárnické povinnosti“.
V prvním březnovém čísle Časopisu českého lékárnictva uveřejnil předseda Akčního výboru RNDr. PhMr. M. Vrtiš ideový článek s názvem „Vývoj jde do leva“. Zároveň došlo ke změně v redakční radě tohoto časopisu a záhy na ní navazovaly další změny (např. v dubnu rozpustilo ministerstvo zdravotnictví lékopisnou komisi, která pracovala na doplňku k lékopisu).10
Dne 20. července 1948 byl schválen zákon 190/Sb. o lékárnickém studiu, jímž se zavedlo čtyřleté vysokoškolské studium farmacie. Zároveň se začalo připravovat zrušení studia farmacie v Praze.
V roce 1948 začal vycházet nový časopis Hortus sanitatis (vycházel jen 2 roky), který čtvrtletně vydávaly Čs. chemické závody. Jeho přílohou byla Věda přírodní, která měla převážně vlastivědnou náplň. Dále vyšlo 3. vydání knihy Stručná toxikologie pro lékaře a lékárníky, kterou napsal docent MUDr. PhMr. S. Petlach (předchozí vydání byla  v letech 1928 a 1931) .
Ukázka z úvodu:
„...Morfinismus a kokainismus u nás takřka vymizely, za to se rozmohl velmi nevítaně alkoholismus a nikotinismus, takže se stávají vážným národním nebezpečím. Zdravotně-sociálně jsou nám nebezpečnější než narkomanie, která, jak se ukázalo, se dá dost snadno ovládnouti. Ale upřímný boj proti alkoholismu a nikotinismu znamená již zásah do lidské svobody a do hospodářství státního. Z medicinálních otrav zasluhují pozornosti barbituráty, antineuralgika a sulfonamidy. Všechny tři skupiny jsou dnes přístupné, i když ne snad v každé lékárně. Praktikové si vypravují o záhadných případech, které konec konců se projevily jako menší nebo i větší otravy takovými prostředky. Bývají často nejen lehkomyslně prodávány a užívány, ale i ordinovány. Kapitola tzv. vedlejších příznaků sulfonamidů nebude dlouho uzavřena, i když jejich užívání je v rozmachu...“
Od téhož autora vyšlo také Předpisování léků v praxi. V roce 1948 vydal pracovník Státního ústavu pro kontrolu léčiv RNDr. PhMr. M. Kundera (1906-1977) dvoudílné Compendium medici. První díl obsahoval latinsko-český slovník nemocí a druhý díl indikační seznam léčivých přípravků a malý česko-latinský seznam úrazů a příčin úmrtí. Z čistě farmaceutické literatury vyšla pouze práce docenta Klana Drogy všech lékopisů v přehledu. Základem tohoto přehledu bylo 32 lékopisů a v tabulkách je uvedeno 884 oficinálních drog (z toho 27 živočišného původu). Přehled je doplněn seznamem matečných rostlin a soupisem čeledí.
 

V roce 1949 byl znovu vydán Mikroskopický atlas, vypracovaný rozšířenou skupinou autorů, tj. PhMr. Z. Čekan, Dr. Z. Blažek a Dr. M. Kučera. Profesor Dr. O.Tomíček vydal učebnici Odměrná analysa a profesor Dr. J. Křepelka knihu Kvalitativní analysa.
Státní zdravotnické nakladatelství vydalo brožuru Povinnosti a práva farmaceutů ke společnosti, což byl soubor přednášek ze 3. pracovního sjezdu v Karlově studánce v roce 1948. Polovinu otištěných přednášek lze označit za politické.
V prosinci 1949 vyšel zákon č. 271/1949 Sb. o výrobě a distribuci léčiv, který vstoupil v platnost k 1. 1. 1950. Tento zákon od základu reformoval celou československou farmacii a přinesl tyto zásady:
- průmyslovou výrobu léčiv smějí provádět jen státní a národní podniky,
- přípravu a distribuci léčiv zajišťují jen lékárny (k jejich řízení byl založen n.p. Medika).

Zdravotnické nakladatelství vydalo v roce 1950 knihu profesora PhDr. F. A. Nováka (1892-1964) Farmaceutická botanika, která je zaměřena na systematiku a morfologii. U matečných rostlin uvádí příslušné drogy včetně významných galenických přípravků. Vynechány byly kulturně-historické údaje a ani nejsou uváděny účinné látky. Po pěti letech vyšlo pokračování.
Ukázka :
„...Heřmánek má asi 50 druhů, domácích v Evropě, v mediteránním území, v Jižní Africe aj. U nás rostou jen 2 druhy: Heřmánek pravý a terčovitý...
M. chamomilla L., heřmánek pravý, má úbory dlouze stopkaté, květy paprsku bílé, později dolů sehnuté...
Heřmánek pravý roste na písčitých i hlinitých půdách...
Z heřmánkových úborů se připravuje Tinctura chamomillae a úbory jsou součástí některých čajů (Species carminativae, S. emollientes aj.).“

Vyšel první Seznam přípravků, které lze vydávat v lékárnách bez lékařského předpisu a také druhé vydání knihy Kvantitativní analysa od profesora Tomíčka. Národní podnik Medika začal vydávat závodní časopis Injekce, zaměřený nejen na provozní problematiku, ale také na politickou výchovu. Zároveň byla všem lékárnám uložena povinnost odebírat Rudé právo (to býval deník Komunistické strany Československa).11
V souvislosti s politickým vývojem zanikl koncem roku „Časopis českého lékárnictva“ a časopis „Slovenský lékárník“ dostal nové jméno Farmácia (v roce 1961 bylo změněno na „Farmaceutický obzor“). 12, 13 Českému časopisu se vytýkala přílišná odbornost, i když uveřejňoval také politicky zaměřené články prorežimních autorů (PhMr J. Pospíšil, PhMr. A. Svoboda, PhMr. J. Neškudla a Dr. M. Vrtiš).
Docent RNDr. PhMr. B. Melichar (1906 – 1989) napsal pro brněnské studenty skripta Úvod do studia farmacie.

V roce 1951 začaly vycházet cyklostylované závodní časopisy jednotlivých krajských závodů n.p. Medika (např. Brněnská pilulka, Analysa, Urtica, Karlovarská Medika atp.). Jejich redakční rady navrhovala závodní organizace Komunistické strany Československa a jmenovalo je vedení závodu a odborové organizace. Počítalo se s tím, že nahradí zastavený „Časopis českého lékárnictva“ a některé z nich měly proto i jakousi odbornou část. Po několika letech však zanikly.14  Podobné závodní časopisy měly i některé výrobní závody, např.  Spofa, Penicilin, Farmakon, Galena apod.
Pracovník Výzkumného ústavu pro farmacii a biochemii Dr. ing. M. Protiva (1921-1998) napsal knihu Chemie antihistaminových látek a histaminové skupiny. Dále vyšel Seznam přípravků čs. farmaceutického průmyslu, který pak vycházel každoročně a vyšlo též čtvrté vydání brožury od profesora Ed. Skarnitzla Několik poznámek ke sběru léčivých a užitkových rostlin (1. vydání vyšlo již v roce 1921).

 
V roce 1952 vyšel Doplněk k ČsL 1, připravený novou lékopisnou komisí, kterou vedl profesor farmakologie MUDr. Bohuslav Polák (1886-1955). Tento doplněk přinesl 38 zcela nových článků, většinou to byly protimikrobní látky a imunopreparáty. Kromě toho opravil nebo doplnil 77 stávajících článků.  Doplněna byla také všeobecná část (mj. biologické zkoušky) a přidány nové tabulky (isotonické a isoacidní roztoky). Platil od 1. 3. 1953.
Od 31. 3. 1952 začal ve Zdravotnickém nakladatelství vycházet nový měsíčník Československá farmacie, který redigoval RNDr. PhMr. J. Vacek (nar. asi 1920) a předsedou redakční rady se stal docent RNDr. PhMr. S. Marek. Zaměření časopisu vyjadřoval název prvního článku „Úkol farmacie v socialistické péči o zdraví člověka“. Kromě ideologicky zaměřených úvodníků, doplněných někdy překlady z ruštiny, přinášel tento časopis původní práce, krátká sdělení i souborné referáty. V prvním ročníku v něm uveřejnili nejvíce prací docent RNDr. PhMr. A. Jindra a docent RNDr. PhMr. Miloš Melichar (1909-1998). Slovenští autoři v něm publikovali až v dalších ročnících.
V tomto roce začala vycházet dvě služební periodika. Ústřední technické laboratoře (ÚTKL) pověřené řízením krajských Laboratoří pro kontrolu léčiv, vydávaly Stručná sdělení, která redigoval Dr. K. Navrátil. V nich se uveřejňovaly metodické pokyny pro provádění laboratorních kontrol. Po zániku ÚTKL převzal tento časopis Státní ústav pro kontrolu léčiv. Ministerstvo zdravotnictví vydávalo měsíčně Zprávy o závadách hromadně vyráběných léčiv, které redigoval PhMr. J. Tunys. Byla v nich zveřejňována usnesení poradního Sboru pro kvalitu léčiv. Po dvaceti letech byl obsah těchto zpráv rozšířen o prodloužení použitelnosti nebo exspirace. Jejich název byl pak opraven na „ Zprávy o kvalitě léčiv“ a vydáváním byl pověřen rovněž SÚKL . Výše zmíněné  ÚTKL vydaly rovněž Tabulky nejvyšších dávek oficinálních a neoficinálních léčiv a ministerstvo zdravotnictví vydalo Směrnice pro kontrolu léčiv.
V roce 1952 vyšla též Antibiotika od profesora Dr. ing. M. Herolda (1907-1965), která poskytovala základní informace o těchto látkách, zejména o penicilinu a streptomycinu. Dále vyšly Vitaminy od Dr. Z. Šormové (nar. 1915) a autoři docent Dr. Z. Blažek, RNDr. PhMr. M. Kučera  a RNDr. PhMr. J. Hubík (1922-1992) připravili publikaci Léčivé rostliny ve sběru a kultuře (2. vydání vyšlo v r. 1956). Pokračovalo též vydávání různých závodních časopisů.

Bohatá ediční činnost byla také v roce 1953. Hlavní správa lékáren na Ministerstvu zdravotnictví vydala dvě sbírky neoficinálních předpisů. Byly to jednak Praescriptiones pharmaceuticae, obsahující předpisy na galenické přípravky, neobsažené v platném lékopise, ani v lékopisech předchozích (tj. rakouském nebo německém). Dále to byly Praesciptiones reagentium, obsahující předpisy na přípravu zkoumadel, používaných v lékařských laboratořích. Tím bylo zajištěno jednotné složení a byl sjednocen postup přípravy neoficinálních léčivých přípravků a reagencií (v roce 1972 byly tyto sbírky předpisů  revidovány a vydány znovu).
Od 1. července začal vycházet Věstník ministerstva zdravotnictví, jehož náplní se staly metodické směrnice, pokyny, vyhlášky, informace atp. Na pracovním sjezdu nově založené farmaceutické sekce Čs. lékařské společnosti J. Ev. Purkyně se mj. jednalo o náplni časopisu  „Československá farmacie“. Ten byl ve srovnání s dřívějším Časopisem českého lékárnictva shledán příliš jednostranným. Nevěnoval se praktickým problémům  a ani nepřinášel  osobní informace.
 

Odborná informační služba byla 1. 3. 1953  z působnosti ministerstva chemického průmyslu (kam tehdy patřila SPOFA) převedena pod ministerstvo zdravotnictví. Vyšel Seznam veterinárních přípravků čs. farmaceutického průmyslu na roky 1953-1954.
Vycházela další cyklostylovaná skripta, např. Úvod do farmaceutické chemie od docenta Dr.  B. Melichara a jeho spolupracovníků (A. Borovanský, M. Čeladník, K. Palát, A. Sekera). Do roku 1959 vyšlo pět dílů těchto skript.  Současně vycházela též skripta z dalších oborů, např. šestidílná skripta z galenické farmacie od docenta Dr. M. Melichara a spolupracovníků (doc. J. Hladík, M. Chalabala, J. Král, J. Malý, M. Přecechtěl, V. Rusek, V. Smečka, J. Solich, M. Šanda a H. Žáček).
Také z jiných brněnských fakult vyšla skripta pro posluchače farmacie, např. z organické chemie od profesora RNDr. J. Hadáčka,  z patologické anatomie od profesora MUDr. V. Uhra (1902-1970),  z farmakologie od profesora MUDr. J. Štefla (1904-1961) a z biochemie od profesora RNDr. PhMr. V. Morávka (1896-1992).
Státní zdravotnické nakladatelství vydalo knihu Léky, jejich formy a výklad přípravy, kterou napsal docent Dr. Z. Rektořík, pozdější vedoucí Výzkumného lékárenského střediska (1995). Kromě vhodných způsobů a metod přípravy se autor v ní zabýval též stálostí účinných látek v lékových formách a podmínkami uchovávání léků.
Ukázka z úvodu:
„V této knize se v základě vychází z Československého lékopisu, neboť ten je závazným předpisem pro přípravu, vlastnosti, zkoušení, uchovávání a vydávání oficinálních léčivých přípravků i magistraliter připravených léků. Probraná látka je však rozšířena i na formy a požadavky do něho nepojaté, které vyplývají z nových objevů a ze stálého pokroku ve výrobě léčiv a přestavují tak neopominutelnou součást moderní therapie. Látka, rozvržená do tří částí, je probrána v jedenatřiceti statích, z nichž některé zahrnují dvě i více menších skupin přípravků s přihlédnutím k jejich vzájemnému vztahu...“

Dále vyšly v roce 1953 ještě tyto publikace: Hormony od vedoucího výzkumného pracovníka Výzkumného ústavu pro farmacii a biochemii Dr. ing. O. Hanče (1915-1989; další vydání 1959, 1980 a 1983) a třetí vydání Kvantitativní analýzy od profesora O. Tomíčka.

V roce 1954  vyšlo druhé vydání Československého lékopisu. K jeho vypracování je třeba připomenout, že nejprve bylo nutno zamítnout návrh některých komunistů, abychom místo vlastního lékopisu si jenom přeložili sovětský lékopis, tak jako to udělali v Bulharsku.15 Novým předsedou lékopisné komise byl od roku 1953 ředitel Státního ústavu pro kontrolu léčiv profesor PhDr. PhMr. Ed. Skarnitzl. V porovnání s prvním vydáním obsahovalo druhé vydání čs. lékopisu více článků a přineslo též nové požadavky i nové zkušební postupy. Zvláště počet léčivých látek se zvýšil z 395 na 494. Z nových kontrolních metod byla zavedena stanovení solí organických zásad chromatografickou metodou výměny iontů, chromatografie na papíře, polarografie, fotometrie, stanovení obsahu vody (destilací i činidlem K. Fischera), biologická stanovení účinnosti antibiotik, některých hormonů a dalších látek, zkouška na hypotensivní látky atp. Nově byl zaveden požadavek mikrobiologické nezávadnosti u nesterilních látek a přípravků. Na přípravě lékopisu se podílela řada pracovišť a střediskem konečného zpracování textu bylo lékopisné oddělení Státního ústavu pro kontrolu léčiv.16   Protože tento lékopis obsahoval mnoho nového, byly před jeho zavedením pořádány různé kurzy a v platnost vstoupil až 1. 12 1955.
V roce 1954 Ministerstvo zdravotnictví vydalo směrnice pro doškolování lékárníků a také vyšla publikace Aplikační formy penicilinu od RNDr. PhMr. V. Vlčka (1912-1979; v letech. 1968-1971 byl ministrem zdravotnictví) a RNDr. K. Smolka.
Pracovníci Výzkumného ústavu pro farmacii a biochemii Dr. ing. Z. Buděšínský (nar. 1923) a Dr. ing. M. Protiva  připravili pro nakladatelství ČSAV publikaci Syntetická léčiva. Látka je rozdělena z hlediska farmakologie do dvaceti devíti kapitol. Ty se dělí na články podle jednotlivých látek. Z dnešního hlediska je zajímavé, že mezi nimi je např. třináct sulfonamidů nebo sedm barbiturátů, ale syntetické antibiotikum je jen jedno (chloramfenikol). Za každým článkem je uvedena bohatá literatura, včetně patentů. Kniha byla vydána též německy.
Ukázka z předmluvy:

„... Při sepisování tohoto rukopisu jsme si uvědomili, že v pojetí knihy tohoto typu se mohou uplatnit dvě hlediska: Jednak hledisko čistě praktické, podle kterého bychom mohli  zařadit jen preparáty životně důležité a z postupů přípravy jen ty, kterých se skutečně používá ve výrobě, a dále hledisko chemické, které klade důraz na úplnost a chemickou zajímavost popisovaných látek a postupů. Pokusili jsme se dbát obou těchto hledisek, avšak v některých případech jsme se neubránili nejednosti v rozsahu a hloubce zpracování jednotlivých kapitol, při čemž kapitoly, které pojednávají o skupinách, ve kterých bylo u nás intensivně experimentálně pracováno, jsou většinou probrány poněkud důkladněji. Nebylo však možné tak probrat všechny kapitoly, již s ohledem na vymezený rozsah knihy.“
Ukázka z úvodu III.kapitoly:
Sympatholytika a látky blokující sympathická ganglia.
Sympatholytiky, případně adrenolytiky, nazýváme látky, které mají schopnost snižovat tonus sympathiku a rušit nebo oslabovat účinku sympathomimetik, t. j. zejména adrenalinu. Tento jejich antagonistický účinek, který má povahu kompetitivní inhibice, se projevuje v celé oblasti sympathikem inervované, zvláště typický je ovšem účinek na krevní tlak. Sympatholytika zabraňují zvýšení krevního tlaku, působenému adrenalinem a samy krevní tlak snižují...“

Státní pedagogické nakladatelství vydalo skripta docenta Dr. B. Melichara a RNDr. PhMr. J. Vlacha Úvod do chemické kontroly léčiv (druhé vydání vyšlo v roce 1957) a dále vyšla pro postgraduální školení magistrů farmacie dvoje skripta od RNDr. PhMr. V. Košové : Farmakognosie a Pěstování a sběr léčivých rostlin.

V roce 1955  vyšla kniha Farmaceutická botanika II., kterou napsal profesor botaniky PhMr. RNDr. Penka a v níž se zabýval rostlinnou morfologií (navazovala na knihu prof. Nováka z roku 1950). Jako další  publikace vyšly Rostlinné glykosidy od profesora Antonína Vystrčila (1921-1994) a byl také vydán novelizovaný Seznam volně prodejných léčiv (další vydání 1960).  Dále vyšly dva překlady z ruštiny: Farmaceutická chemie od P. L. Senova (přeložili PhMr. J. Blažek  ze SÚKL a A. Vepřeková) a dále Kontrola jakosti léků v lékárnách od P. I. Osadčenka (přeložil RNDr. PhMr. O. Vondrášek také ze SÚKL). Ministerstvo zdravotnictví vydalo Vybrané kapitoly z farmaceutické chemie od doc. B. Melichara a spolupracovníků.
Odborné informační středisko Spofy začalo vydávat Farmakoterapeutické zprávy, v nichž kromě původních klinických studií vycházely též referáty ze zahraničního tisku. Odborový svaz pracovníků ve zdravotnictví začal vydávat týdeník Zdravotnické noviny, který se však farmacií zabýval jen málo. Pokračovalo vydávání některých závodních časopisů.

V roce 1956 vydalo Státní zdravotnické nakladatelství knihu Dispečerské řízení zdravotnické výroby, kterou napsali pracovníci n.p. Biogena Dr. ing. K. Smolek a Dr. F. Slanec. Státní pedagogické nakladatelství vydalo skripta docenta RNDr. PhMr. A. Sekery Úvod do syntézy léčiv. Odborné informační středisko Spofy vydalo brožuru Odborný přehled rostlinných drog a seznam léčiv. Kromě toho vyšla publikace RNDr. K. Rady (nar. 1923), profesora RNDr. PhMr. V. Homoly (1905-1991) a PhMr. F. Petříka Čajové směsi a jejich farmakognostický rozbor a brněnský profesor RNDr. A. Okáč (1903-1980) vydal učebnici Analytická chemie kvalitativní.

Také v roce 1957 vyšly další farmakognostické publikace. Bylo to jednak Pěstování a sběr léčivých rostlin od Dr. V. Košové, Atlas drog od docenta Dr. Z. Blažka, Dr. M. Kučery a Dr. A. Suchára a dále Naše jedovaté rostliny od Dr. V. Jiráska, docenta MUDr. R. Zadiny a docenta Dr. Z. Blažka. Profesor organické chemie na UK RNDr. J. Staněk byl autorem knihy Rostlinné alkaloidy, která byla naší první monografií o těchto látkách. Docent Dr. M. Melichar se spolupracovníky (M. Chalabala, J. Král, J. Malý, M. Přecechtěl, V. Rusek, V. Smečka, J. Solich, M. Šanda a H. Žáček) připravili další vydání skript Technologie galenik a léků a skupina autorů Dr. ing. O. Hrdý (1920-1986), profesor RNDr. PhMr. A. Jindra (1914-1986), RNDr. PhMr. Z. Jung (nar. 1921), RNDr. PhMr. A. Šlouf (1912-1968) a profesor RNDr. PhMr. J. Zýka (nar. 1922) připravila knihu Kvantitativní analýza léčiv.
Ministerstvo zdravotnictví vydalo úsekovou normu ÚN 86 2000 Vzorkování, balení, značení, přejímání, doprava a skladování hromadně vyráběných léčivých přípravků (od té doby byla tato norma několikrát novelizována). Dalšími normami této třídy byly ÚN 86 2001 Léčivé látky, přípravky a látky pomocné a ÚN 86 2002 Stabilita léčiv. Základní ustanovení. Později bylo vydáno několik desítek norem, zvláště na lékové formy a rostlinné drogy. Znovu vyšel doplněný Seznam volně prodejných léčivých přípravků  (opět novelizován v r. 1960) a začaly vycházet Zprávy lékárenského odboru MZd.

 
V roce 1958  vyšla ve Státním zdravotnickém nakladatelství kniha Lékárnictví, kterou sestavil JUDr. B. Polášek. Základem tohoto sborníku právních předpisů a jejich výkladu jsou dva zákony: č. 271/1949 Sb. o výrobě a distribuci léčiv a č. 170/1950 Sb. o zdravotnických povoláních. K nim jsou připojeny navazující vyhlášky, nařízení, směrnice a příslušné komentáře. Obsah sborníku je rozdělen do šesti částí, z nichž nejobsáhlejší je druhá část, která se zabývá provozem lékáren. Pátá část probírá odpovědnost pracovníků lékáren. Na závěr je rozvedeno zákonné opatření č. 25/1955 o jedech a látkách škodlivých zdraví.
Ve stejném roce byla vydána úseková norma ÚN 73 5040 Předpisy pro projektování a zřizování nových lékáren, jež se stala závaznou v roce 1959 (instrukce MZd 21/1959). V roce 1964 a 1967 byla novelizována.17
Nakladatelství ČSAV vydalo vysokoškolskou učebnici Antibiotika od externího profesora Vysoké školy chemicko-technologické a ředitele Výzkumného ústavu antibiotik Dr. ing. M. Herolda (1907-1965) a spolupracovnílů ( Dr. M. Vondráček, dr. J. Nečásek a Dr J. Doskočil. Tato kniha se nezabývala terapeutickým použitím, ale byla určena spíš pro pracovníky výroby a výzkumu. V obecné části pojednává o technologii, analytice a použití antibiotik mimo zdravotnictví, ve speciální části uvádí kromě základních antibiotik (penicilin, streptomycin, chloramfenikol, tetracykliny a erytromycin) i osmnáct méně používaných látek ( např. nystatin, bacitracin a neomycin).
Státní zdravotnické nakladatelství vydalo obsáhlou slovníkovou publikaci Index pharmaceuticus internationalis, kterou sestavilo pět autorů: PhMr. A. Heinige (1919-2006), PhMr. K. Just, RNDr. PhMr. K. Navrátil (1920-1980), RNDr. PhMr. L. Rybáček a RNDr. PhMr. K. Šumbera.
Zároveň též vyšly Příruční tabulky pro lékárníky, které vybrali PhMr. M. Přecechtěl, doc. PhMr. V. Smečka (1828-2008) a docent PhMr. J. Solich (nar. 1928). Tato příručka obsahuje osmdesát tabulek, rozdělených do pěti částí. Nejrozsáhlejší (na 100 stránkách) je přehled nejdůležitějších údajů (dávky, farmakodynamická skupina, rozpustnost, sterilizace) u 648 léčivých látek. Rozsáhlá (50 stran) je též tabulka inkompatibilit, v níž je uvedeno 260 léčivých látek. Doplněk k těmto tabulkám vyšel v roce 1963 a obsahuje 58 tabulek. Nové, zkrácené vydání tabulek vyšlo v roce 1988.
Začal vycházet společný cizojazyčný časopis obou farmaceutických fakult Acta facultatis pharmaceuticae brunensis et bratislavensis.
 

Pracovníci výzkumného ústavu pro farmacii a biochemii Dr. V. Mansfeld, Dr. Z. Pádr a PhMr L. Urbánek připravili publikaci   Organopreparáty. Chemie a technologie léčiv z živočišných surovin.
Po desetileté přestávce vyšla Farmaceutická ročenka 1958. Sestavil ji kolektiv deseti pracovníků, vedený PhMr. K. Říhovským a vydala Krajská  správa lékární Žilina. Jejím obsahem jsou např. přehledy farmaceutického školství, kontrolních a výzkumných ústavů (včetně dvou akademických chemických ústavů), farmaceutické výroby a seznam lékáren podle jednotlivých krajů. Pozornost je věnována také organizaci Československé farmaceutické společnosti a sběru a pěstování léčivých rostlin i uplatnění farmaceutů v čs. zdravotnictví.  Odborné informační středisko při ministerstvu zdravotnictví (OIS) vydalo mj.publikaci Námelové alkaloidy.

V roce 1959 vyšel Doplněk k druhému vydání čs. lékopisu, který začal platit od 1. ledna 1960. Kromě mnoha dílčích, někdy spíše formulačních změn byly dodatkem zavedeny nové statě i nové články a jiné byly revidovány. Byla např. u aromatických lihů a vod vypuštěna zřeďovací zkouška, u imunopreparátů byly uvedeny odkazy na odpovídající státní normy atp. Nově bylo zavedené zkoušení plynů a chelatometrická titrační stanovení. Nových článků bylo zavedeno 69, z toho bylo nejvíce barbiturátů (5), dále plyny, vitaminy, antibiotika, imunopreparáty a j.  Doplněny byly též stávající tabulky (např. zkoumadla, sterilizace a izotonické roztoky).
Ukázka:
Jako odměrného činidla tvořícího pevné cheláty, se v chelatometrii používá kyseliny ethylendiamintetraoctové, ve formě dihydrátu její dvojsodné soli, který je v oběhu pod obchodním názvem „Chelaton 3“....Pro lékopisná stanovení se jako indikátorů používá xylenové oranže a methylthymolové modři, smíšených s dusičnanem draselným v poměru 1:99. Obě látky jsou vhodné pro titrace v kyselém prostředí, methylthymolová modř  mimo to také pro zásaditou oblast.
Státní zdravotnické nakladatelství vydalo dvě knihy o antibiotikách od autorů z n.p. Penicilin a z Výzkumného ústavu antibiotik. Dosavadní vývoj výroby a výzkumu shrnuli Dr. K. Smolek a  Dr. F. Slanec v knize 10 let československých antibiotik a RNDr. PhMr. M. Heřmanský a Dr V. Vlček připravili publikaci Aplikační formy antibiotik.

V následujícím období byla přes protesty farmaceutické veřejnosti  zrušena Farmaceutická fakulta na Masarykově univerzitě v Brně, což se časem ukázalo jako chybné opatření a s velkým úsilím byla zřízena celostátní fakulta v Bratislavě. V rámci sjednocování zdravotnictví byly dosavadní krajské správy lékáren včleněny do krajských ústavů národního zdraví a samotné lékárny byly přiděleny do okresních ústavů národního zdraví (poněkud odlišná organizace byla v hlavním městě Praze). Stalo se tak na podkladě výsledků tzv. gottwaldovské zkoušky, která proběhla v roce 1959 v kraji Gottwaldov (dnešní Zlín).

D o d a t e k

Seznam autorů citovaných v 6. části a roky jejich citací

Baborovský Jiří (1875-1946), profesor, PhDr., PhMr., 1944
Bankoff George, 1946
Bílek Ladislav (1895-1972), PhMr., 1947
Blažek Josef (1924-2003), RNDr., PhMr., 1955
Blažek Zdeněk (1909-1970), docent, RNDr., PhMr.,  1940, 1942, 1946, 1949, 1952, 1957
Borovanský Alois (nar. 1922), docent, RNDr., PhMr., 1953
Buděšínský  Zdeněk (1913-1990), Dr. ing., 1954
Bureš  Eduard (1892-1940), docent, RNDr., PhMr., 1939
Čeladník Milan  (nar. 1923), profesor, RNDr., PhMr., 1953
Černý Václav (1905- 1967), profesor, PhDr., 1940
Čižmář Josef (1868-1965), PhMr, 1946
Dlouhý F., 1940
Domin Karel (1892-1953), profesor, PhDr., 1941
Doskočil Jiří, Dr., 1958
Dostál  Josef (nar. 1903), profesor, RNDr., 1947
Englert E., 1943
Hanč Oldřich (1915-1989), Dr. ing., 1953     
Hadáček Jaromír, profesor, RNDr., 1953
Heinige Adolf (1919-2006), RNDr., PhMr.,  1958
Herold Miloš (1907-1965), profesor, Dr. ing,  1952, 1958
Heřmanský Miroslav (nar. 1924), RNDr., PhMr., 1959
Hladík Jaroslav (1903-1975), docent, RNDr., PhMr., 1945, 1953
Homola Vladimír (1905-1991), profesor, RNDr., PhMr., 1956
Hrdý Otakar (1920-1986), Dr. ing., 1957
Hubík Josef  (1922-1992), docent, RNDR., PhMr., 1952
Chalabala Milan (1928-2003), profesor, RNDr., PhMr., 1953
Janatka, PhMr., 1941
Janda Karel (1862-1941), PhMr., 1941
Jánský Adolf (1888-1947), RNDr., PhMr., 1942
Jindra Antonín  (1914-1986), profesor, RNDr., PhMr., 1952, 1957
Jirásek V., 1957
Jung Zdeněk (nar.1921), RNDr., PhMr., 1957
Just K.,  PhMr., 1943, 1957
Kincl J. V., 1946
Košová Věra, docentka, RNDr., PhMr.,1954, 1954, 1957
Král Jaroslav (nar. 1924) docent, RNDr., PhMr., 1954, 1957
Klan Zdeněk (1894-1951), docent, RNDr., PhMr.,1947, 1948
Krkoška S., 1941
Křepelka Jindřich (1890-1964), profesor, PhDr., 1944, 1949
Kučera Mojmír, RNDr, PhMr., 1957
Kundera Miloslav (1906-1977), RNDr., PhMr.,1948
Kutner E. (nar. 1880), PhMr., 1942
Lesný Vincenc (1882-1953), profesor, PhDr., 1944
Lexa František (1876-1960), profesor, PhDr., 1944
Malý Josef (1928-2009), docent, RNDr., PhMr., 1953
Mansfeld V., Dr., 1958
Marek Svatopluk (1896-1986), docent, RNDr., PhMr., 1941, 1942, 1952
Melichar Bohuslav (1906-1989), docent, RNDr., PhMr., 1950, 1952, 1953, 1955
Melichar Miloš (1909-1998), docent, RNDr. PhMr., 1952, 1953, 1957        
Mikulík Hubert, RNDr., PhMr., 1947
Morávek Vladimír (1896-1992), profesor, RNDr., PhMr., 1953
Navrátil Karel (1910-asi 1980), RNDr., PhMr., 1947, 1952
Nečásek Jan, Dr., 1958
Neškudla J., PhMr., 1950
Nováček L., MUDr., 1957
Novák František Antonín (1892-1964), profesor, PhDr., 1950

Okáč Arnošt (1903-1980), profesor, RNDr., 1956
Osadčenko P. I., 1955
Pádr Z., 1958
Palát Karel (1924-2009), profesor, RNDr., PhMr., 1953
Pártl A., ing, 1944
Pejml Karel (1892-1965), JUDr., RNDr., PhDr., PhMr., 1940, 1942, 1943
Penka Miroslav (1920-1990), profesor, RNDR, PhMr. 1955
Petlach Stanislav, docent, MUDr., PhMr.,  1948
Petřík František, PhMr., 1956
Polák Bohuslav (1886-1955), profesor, MUDr., 1952
Polášek B., JUDr., 1958
Pospíšil Jaroslav, PhMr., 1950
Protiva Miroslav (1921-1928), Dr. ing., 1951, 1954
Přecechtěl M., PhMr., 1953, 1958
Přibil Rudolf, docent, RNDr., 1947
Rada Karel (nar. 1923), docent, RNDr., PhMr., 1956
Rektořík Zdenek (1903-1969), docent, RNDr., PhMr., 1947, 1953
Rusek Václav (nar. 1928), docent, RNDr., PhMr., 1953
Rybáček L., PhMr., 1958
Říhovský Karel , PhMr., 1958
Sekera Aleš, (1922-1961), docent, RNDr., PhMr., 1953, 1956
Senov P. L., 1955
Schumann O., 1941
Skarnitzl Eduard  (1884-1970), profesor, PhDr., PhMr., 1941, 1942, 1945, 1951, 1954
Slanec František, Dr., 1956, 1959
Smečka Vladimír (1928-2008), profesor, RNDr., PhMr., 1953, 1958
Smolek Karel, Dr. ing, 1954, 1956, 1959
Solich Jan (nar. 1928), profesor, RNDr., PhMr., 1953, 1958
Staněk Jaroslav (nar. 1919), profesor, Dr., 1957
Suchár A., 1957
Svoboda Antonín, PhMr., 1950
Šanda Miroslav (1923-1997), PhMr., 1953
Šebesta Josef, JUDr., 1941
Škramovský Stanislav (1901-1983), profesor, RNDr., PhMr., 1939, 1942
Šlouf Alfred (1912-1968), RNDr., PhMr., 1957
Šormová Zora (nar. 1915), Dr., 1952
Štefl Jiří, (1904-1961), profesor , MUDr., 1944, 1953
Šumbera Karel, Dr. 1946, 1958
Tomíček  Oldřich (1891-1953), profesor, PhDr., PhMr.,  1940, 1941, 1942, 1944, 1946, 1947, 1949, 1950, 1953
Toul František (1900-1953), profesor, RNDr., 1947
Tunys Jan, PhMr., 1952
Uher Vilém (1922-1970), profesor, MUDr., 1953
Unger H., 1943
Urbánek L., PhMr., 1958
Vacek Jan, RNDr., PhMr., 1952
Vaníček F., docent, MUDr., 1942
Ventura J., PhMr., 1939
Vitha Jaroslav, MUDr., 1942
Vlach Jiří, (1924-1990), docent, RNDr., PhMr., 1952

Vlček Vladislav (1912-1979), ministr zdravotnictví, RNDr., PhMr., 1954, 1959
Vondráček Miloš, Dr., 1958
Vondrášek Oldřich (1910-1978), RNDr., PhMr.,1955
Vrtiš Miroslav (1896-1962), RNDr., PhMr., 1950
Vystrčil A., 1955
Zadina Rudolf (1907-asi 1998), docent, MUDr., 1957
Zalužanský Adam ze Zalužan (1560-1613), lékař a lékárník, 1940
Zýka Jaroslav (nar.1922), profesor, RNDr., PhMr., 1955
Žáček Hubert (1924-2007), docent, RNDr., PhMr., 1953
Žid F., PhMr., 1939  

Literatura

1/ Publikace J. Jirouta „Československé lékárenství v letech 1945-1975“ (Praha, Avicenum 1983) je poznamenána neobjektivním hodnocením,  prováděným z hlediska ministerského úředníka a komunisty.
2/ Hanzlíček, Z.: Redaktoři Časopisu českého lékárnictva; Čs. farmacie 1982; 31, 97-109.
3/ Dr. K. Pejml je též autorem studie o Zalužanském a jeho díle. Spisy Přírodovědecké fakulty UK, č. 183, Praha 1948, s. 9-13.
4/ Ústní sdělení Dr. K. Pejmla.
5/ Hladík, J., Fundárek, R.: Vývoj prvého vydania československého liekopisu; Farmaceutický obzor 1962; 31, 168-186.
6/ Drábek, P.: Ke vzniku československého lékopisu; Čs. farm. 2012; 61, 244-247.
7/ Rusek V.: Farmaceutické studium na Univerzitě J. Ev. Purkyně v Brně v letech 1945-1960. Acta Fac. Pharm. Bohemoslov. . 4, 97-140.
8/ Vládní nařízení ze 14. ledna 1947, Sbírka zákonů a nařízení 1947, částka 3.
9/ Aktuality; Časopis českého lékárnictva 1948; 4, 38.
10/ Aktuality; Časopis českého lékárnictva 1948; 4, 111.
11/ Archiv n.p. Medika, ústřední ředitelství, Směrnice pro lékárny, Oběžníky národní správy, pořadač č. 1452.
12/ Rusek V., Bábik I., Kondel I. : 50 rokov slovenskej farmaceutickej tlače; Farm. obzor 1961, 50, 5-29.
13/ Chalabala, M.: Vědecké práce na stránkách jubilujúceho časopisu; Farm. obzor 1981, 50, 31-36.
14/ Čižmář, J.: Závodní časopisy Mediky; Čs. farmacie 1982, 31, 393-395.
15/ Ústní sdělení PhMr. Jaroslava Pospíšila.
16/ Urbanec J. : Farm. obzor 1982, 54, 63-76.
17/ Urbancová O. : 20 let Rozvojového lékárenského střediska (RLS). Perspektivy výstavby lékáren; Čs. farmacie 1975, 24, 325-331.
18/ Nováček L. : Celostátní  Farmaceutická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě; Časopis českých lékárníků 2001, č. 7, s. 12-13.