Vydavatel: MEDON s.r.o.
Havelská ul. 14, Praha 1
e-mail: office@medon.cz
web: http://www.medon.cz
ON-LINE OBSAH:
OBSAH 2000/2001:
Autorský kolektiv
Předmluva
Úvod
1. Poradenství:
Samoléčení
Malárie
Oxidační stres a možnosti jeho ovlivnění
Pneumokoková systémová onemocnění a možnosti ochrany před nimi
Psoriáza
Sjögrenův syndrom
Tinea pedis, tinea unquium
Tuberkulóza
Virová hepatitida
2. Problematika kombinace protiinfekčních léčiv
3. Zánět optimalizující a imunitu normalizující působení systémové enzymoterapie
4. Veterinární farmacie
5. Přehled recepturních zkratek
6. Latina v současné farmaceutické praxi
7. Z receptářů starých lékárníků
8. Český lékopis 1997 - doplněk 2000
9. Evropský lékopis, jeho význam a perspektiva
10. České lékárenství v letech 1918 - 1928
11. Znáte práva pacientů?
12. Léčivo a lék na poštovní známce
13. Rigorózní řízení
14. Seznam obecně závazných právních předpisů platných v oblasti zdravotní a sociální politiky České republiky k 31.7.2000
15. Farmaceutická společnost, evropský region, mezinárodní spolupráce

 
Samoléčení

1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
Je zcela logické a normální, že by všeobecní lékaři měli být zainteresováni do procesu samoléčení, resp. mít znalosti i o OTC lécích. Proto by léky pro samoléčení neměly být oddělovány od léků na předpis. Je třeba, aby měli lékaři k dispozici vhodné informační zdroje, včetně vydávání kompendií s OTC léky.
Ve Velké Británii přiznává 70 % všeobecných lékařů (GP), že OTC léky jsou neoddělitelnou součástí jejich terapie, zejména u běžných nemocí.
Stává se proto i pro lékaře v první linii nezbytností, mít přehled o OTC lécích. Z těchto důvodů je každý druhý rok vydáván OTC Directory, kde jsou uvedeny OTC léky (účinná látka, indikace, dávkování, cena). Tato příručka je nedílnou součástí každého lékaře první linie.
6. Úloha farmaceuta v samoléčení
Jednou z nejdůležitějších podmínek účelného a bezpečného užívání volně prodejných léků je dostatečná informovanost jejich uživatelů. Předpokládá se, že právě farmaceut se stane klíčovým poradcem pro samoléčení a volně prodejné léky. To vše klade nároky na odborné znalosti lékárníka, který by měl být schopen poradit, nejen pokud se jedná o vlastní farmakoterapii, ale také rozhodnout, kdy je nezbytná konzultace pacienta s lékařem. To znamená, že se u farmaceuta očekává znalost symptomů u vybraných standardní otázky, podle nichž by měl lékárník postupovat u konkrétních symptomů. I v České republice mají již lékárníci k dispozici příručky, kde lze získat základní informace o jednotlivých onemocněních.
Při nákupu OTC léků by měl lékárník zjistit odpovědi na následující (všeobecné) otázky:
  • Pro koho je lék určen?
  • Na jaké symptomy má být použit?
  • Jak dlouho uvedené příznaky trvají?
  • Byly pacientem dané příznaky nějakým způsobem ovlivňovány (léky, domácí prostředky)?
  • Zda pacient užívá další léky - i bez souvislosti s uvedenými pří znaky.
    Vhodně kladenými otázkami by se mělo docílit:
  • zamezení použití nevhodných, tzn. neindikovaných léčiv;
  • nedodržení omezení rozsahu užití;
  • nedodržení upozornění na vedlejší účinky (interakce);
  • nedodržení předpisu o použití;
  • upozornění na riziko vedlejších účinků.
    V současnosti jsou farmaceutům k dispozici mnohé publikace, které uvádějí konkrétní postupy ve vztahu k jednotlivým symptomům. Takže se lékárník zcela bezpečně může podle nich řídit, i když je samozřejmě třeba přihlížet i k individuálním potřebám jednotlivých pacientů.
    Pro lékárníka je velice důležité, aby byl navozen důvěrný kontakt s pacientem. Přitom však musí čelit jistým barierám.
    Základní bariéry mezi lékárníkem a pacientem:

    1
    2
    3
    4
    5
    6
    7
    8
    9
    10