1.	Diagnostika tuberkulózy se nyní opírá především o bakteriologický průkaz vyvolávajícího mykobakteria. Důraz se klade na opakované a kvalitní vyšetření sputa na přítomnost mykobakterií.

2.	Nepostradatelné je také rentgenové vyšetření hrudníku, popřípadě dalších postižených orgánů.

3.

Mezi pomocné diagnostické metody patří tuberkulinový test. Tuberkulin je očištěná bílkovina z bakterií způsobujících TBC. Tuberkulin se vstřikuje do kůže a následné posouzení reakce (tuberkulinová zkouška, zkouška dle Mantouxa) umožní zjistit, zda se nemocný setkal s TBC (včetně očkování), popřípadě umožňuje posoudit jeho buněčnou imunitu. Vzhledem k očkování celé populace v České republice je použití tohoto testu pro diagnózu TBC pouze orientační. Reakce se odečítá za 72 hodin po aplikaci a hodnotí se v milimetrech vzniklý infiltrát. Infiltrát do 5 mm včetně se hodnotí jako negativní reakce, infiltrát 6-10 mm odpovídá nejčastěji alergii postvakcinační. Infiltrát nad 15 mm se hodnotí jako alergie postinfekční. Mezi 10-15 mm mohou zasahovat jak silnější reakce postvakcinační, tak slabší reakce postinfekční.

4.	Diagnózu aktivní TBC dýchacího ústrojí i dalších orgánů; lze stanovit také histologickým vyšetřením.

5.	Epidemiologické souvislosti. Mezi důležité údaje patří kromě subjektivních obtíží také informace o kontaktu s tuberkulózním nemocným nebo o dříve prodělaném TBC onemocnění. V úvahu je třeba brát i predisponující faktory jako je např. diabetes mellitus, imunodeficience, imunosuprese).

6.

Pomocné vyšetřovací metody (bronchoskopie, bronchografie, hrudní punkce, mediastinoskopie, počítačová tomografie, sonografie), pomocná laboratorní vyšetření (polymerázová řetězová reakce, genetické sondy, urychlení kultivace pomocí radiometrického systému BACTEC, vyšetření krve, moči, imunologické vyšetření).

V rámci diagnostiky je třeba odlišit onemocnění, která mohou napodobovat tuberkulózní nález (netuberkulózní mykobakteriózy, onemocnění Yersinia pseudotuberculosis, sarkoidóza, chronická granulomatóza, maligní lymfogranulom, zánětlivá onemocnění plic a některá další).

Terapie onemocnění

Zásady léčby antituberkulotiky:

léčiva se podávají v kombinaci (důvodem není zvýšení efektu léčby, ale zábrana vzniku lékové rezistence)

léčiva se podávají v jedné denní dávce (ukázalo se, že nejúčinnější je vliv na mykobakterie ve stadiu množení. Musí se dát možnost bakteriím, aby se pomnožily a pak zasáhnout jednorázovou dávkou, která dosáhne vysoké hladiny.)

léčiva se podávají dlouhodobě.

Jen spolupráce s nemocným dává naději na úspěch léčby. Je důležité stále zdůrazňovat pravidelné užívání léků.

Moderní strategie TBC léčby byla vypracována WHO v devadesátých letech a je celosvětově zaváděna do praxe. Spočívá ve standardizovaných krátkodobých chemoterapeutických režimech aplikovaných za individuální péče o každého nemocného (DOTS - Directly Observed Treatment Short-course). Účinný TBC program, kterým by byla snížena nemocnost, má vyléčit alespoň 85 % nemocných. Základem léčby zůstávají po léta používaná léčiva s baktericidními (usmrcují dělící se bakterie) a sterilizačními vlastnostmi (zabíjejí persistory), se schopností zabránit vzniku rezistence mykobakterií (Tabulka č. 1).

Léčebný režim je léčebný postup spočívající v pravidelném podávání lékových kombinací, sestavených na podkladě znalostí o účinku jednotlivých léčiv, jejich snášenlivosti a dále na podkladě znalostí o základních principech výběru léků pro kombinace. Léčebný režim sestává z fáze iniciální (intenzivní), která trvá obvykle dva měsíce a pokračovací fáze, která trvá čtyři až šest měsíců.

Během iniciální fáze se podává obvykle kombinace čtyř léků a dochází k rychlému zániku mykobakterií. Nemocní jsou obvykle hospitalizovaní, léky dostávají denně.

V pokračovací fázi se podávají léky podle závažnosti onemocnění denně nebo intermitentně. Léky jsou aplikovány ambulantně.

Podle rozsahu onemocnění, lokalizace, bakteriologického nálezu, předchozí léčby antituberkulotiky, přidružujících se onemocnění a případných kontraindikací byly vypracovány čtyři léčebné kategorie:

I.

kategorie: patří do ní většina nemocných s nově zjištěnou plicní TBC, a to s klinicky závažnými formami onemocnění bakteriologicky ověřenými a s klinicky závažnou mimoplicní TBC. Nemocní dostávají dva měsíce čtyři léky denně, a to INH, RMP, PZA, EMP nebo INH, RMP, PZA, STM. V pokračující fázi se podává čtyři měsíce kombinace INH a RMP denně nebo čtyři měsíce intermitentně tato kombinace 3x týdně nebo šest měsíců; denní podávání kombinace INH a EMP.

II.

kategorie: patří do ní nemocní, kteří již byli léčeni antituberkulotiky, ale nadále jsou bakteriologicky pozitivní, např. při selhání nebo přerušení léčby. Patří sem také nemocní s recidivou TBC. Při zahájení léčby se podává dva měsíce pět léků denně (INH, RMP, PZA, EMP a STM) a jeden měsíc léky čtyři (INH, RMP, STM a EMP) denně. V pokračující fázi se podává pět měsíců denně INH, RMP a EMP nebo pět měsíců intermitentně stejná kombinace 3x týdně.