|
55 let československého lékopisu
|
V roce 2002 uplynulo 55 let od 1. vydání Československého lékopisu (ČsL 1) s latinským názvem Pharmacopoea Bohemoslovenica, editio prima (PhBs I). Lékopis vydala v roce 1947 Státní tiskárna v Praze a nabyl účinnosti dne 1. ledna 1948 Vyhláškou ministra zdravotnictví č. 886 ze dne 3. srpna 1947 o vydání československého lékopisu. ČsL 1 je důležitá unifikační norma, která navázala na domácí tradice přerušené zcela v roce 1774. V roce 1739 vyšlo Dispensatorium medicopharmaceuticum Pragense vypracované ještě za ústavní samostatnosti Českého státu jako vyvrcholení domácích vlivů a snah o zavedení jednotného předpisu pro přípravu léků. Důležitým článkem ve vývoji československého lékopisu byl též rok 1770, který je považován za rok zrodu rakouského lékopisu. V tomto roce vyšlo poslední vydání Dispensatorium Vienense, které se stalo základem lékopisu vydaného v roce 1774 pod názvem Pharmacopoea Austriacoprovincia-lis. Dalším důležitým předchůdcem ČsL byl rakouský lékopis Pharma-copoea Austriaca. Její první vydání bylo realizováno roku 1812 a poslední vydání roku 1906, které mělo úřední platnost v českých zemích až do 31.12.1947 (s výjimkou od 30.6.1941 do konce 2. sv. války, kdy platil pouze německý lékopis). Všechna vydání rakouského lékopisu se uskutečnila ve Vídni a měla latinský text. Počínaje pátým vydáním se na tvorbě rakouského lékopisu účastnily podnětnými návrhy a připomínkami i naše zájmové a odborné kruhy. V roce 1917 začaly přípravné práce na devátém vydání rakouského lékopisu, ale zánikem rakousko-uherské monarchie jsme nastoupili vlastní cestu. |
|
Podkladem pro lékopisné práce v samostatném Československu byl výnos Ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy ze 4. ledna 1919, kdy byla ustavena Lékopisná komise, jejímž prvním předsedou byl profesor farmakologie a farmakognosie lékařské fakulty Karlovy univerzity MUDr. Kamil Lhoták. Práce komise vycházela z materiálů z doby Rakousko-Uherska, chyběla však tradice a nebylo dosti zkušeností a pochopení pro skutečnou vědeckou práci. |
|
V červnu 1926 se Lékopisná komise stala samostatným sborem. Jejím předsedou byl jmenován profesor hygieny lékařské fakulty Karlovy university MUDr. Gustav Kabrhel a místopředsedou a později předsedou byl jmenován PhDr. PhMr. Jan Stanislav Štěrba-Böhm, profesor farmaceutické chemie Karlovy university. Po jeho smrti v roce 1938 vedení komise převzal profesor analytické chemie Karlovy university PhDr. PhMr. Oldřich Tomíček. Lékopisnou komisi tvořil tehdy odbor chemický, galenický, farmakognostický a farmakologicko-biologický. Lékopisné práce po různých průtazích byly skončeny teprve v prosinci 1937. Hotový rukopis byl schválen a předán k vytištění. Po vysázení během korektur došlo k okupaci a vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Sazba byla rozmetána a vládním nařízením ze dne 19. prosince 1940, číslo 160 Sb. s platností od 1. července 1941 byl vyhlášen jako oficinální Německý lékopis, šesté vydání - Deutsches Arzneibuch, 6. Ausgabe z roku 1926. Platnost Rakouského lékopisu, osmé vydání byla prodloužena do konce roku 1941, takže oba lékopisy platily zároveň vedle sebe. |
|
Po druhé světové válce bylo hned započato s pracemi na vydání československého lékopisu. V roce 1947 byla znovu ustavena Lékopisná komise, jejímž předsedou byl jmenován PhMr. Josef Klouček a hlavním sekretářem doc. RNDr. PhMr. Jaroslav Hladík. |
|
Komise vyšla na základě rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví z rukopisu z roku 1937, i když bylo zřejmé, že nemůže vyhovovat poválečným požadavkům. Materia medica vycházela ze 30. let a metody přípravy a kontroly léčiv byly uzpůsobeny možnostem lékáren. V předválečném elaborátu byly provedeny pouze nejnutnější úpravy a změny a byla připojena slovenská terminologie. První československý lékopis byl tedy již v době svého vydání zastaralý. |
|
Po únoru 1948 byla jmenována nová komise, jejímž předsedou se stal profesor farmakologie Karlovy university MUDr. Bohuslav Polák a komise pod jeho vedením připravovala 1. Doplněk k ČsL 1, Československý lékopis, vydání první, Doplněk první (ČsL 1 Doplněk 1) s latinským názvem Pharmacopoea Bohemoslovenica, Editio prima, Addendum primum (PhBs I - Add. I), který odstranil částečně nedostatky ČsL 1 pokud se týká materie mediky. Nové články doporučené farmakologickou sekcí lékopisné komise byly vypracovány v roce 1950 a schváleny plénem komise a národními podniky, které se zabývaly výrobou léčiv. |
|
ČsL 1 tvoří Všeobecná část, Články, Tabulky, Rejstřík a Synonyma. |
|
Ve Všeobecné části jsou shrnuty zásady, podle nichž byly vypracovány lékopisné články, jejich značení a úprava textů. Jsou zde dále povšechné údaje týkající se přípravy, uchovávání a nejvyšších dávek léčiv a v neposlední řadě obecné návody ke zjišťování vlastností léčiv a k posouzení jejich jakosti, tj. kontrolní metody a postupy. |
|
Články. Tato část obsahuje články na léčivé a pomocné látky, léčivé přípravky a obecné stati některých lékových forem. Články ČsL 1 jsou tvořeny a značeny podobně jako články dalších vydání ČsL s tím, že název slovenský je uveden jen tehdy, pokud se liší od názvu českého. Odpovídá-li léčivo ČsL 1 po všech stránkách ustanovením “IIe Conférence internationale pour l‘unification de la formule des médicaments héroiques“ z roku 1925, je to navíc vyznačeno připojením značky P.I. ( Praescriptio internationalis ) na konci hlavního latinského názvu. |
|
Část Tabulky zahrnuje celkem 7 tabulek : I. Venena, II. Separanda, III. Léčiva označená křížkem - separandum, která se musí uchovávati odděleně i od léčiv uvedených v tabulce II. způsobem v ní předepsaným. IV. Nejvyšší dávky ( Doses maximales ), V. Léčiva, která nesmí lékárník vydat bez lékařského (veterinářského) předpisu, VI. Atomové váhy prvků 1936 (Pondera atomica) a VII. Zkoumadla (Reagentia). |
|
Podobně je koncipován Doplněk ČsL 1, jehož Materia medica částečně řeší hlavní nedostatek základního díla. Byly do něj zařazeny chybějící články, zejména články léčivých a pomocných látek zavedených do terapie ve čtyřicátých letech a začátkem let padesátých, např. peniciliny a sulfonamidy. Kontrolní metody ČsL 1 byly doplněny o stanovení aktuální acidity, stanovení světelné absorpce, stanovení snížení bodu mrazu roztoků a stanovení dusíku. |
|
Úřední text československého lékopisu je český, přestože bylo původně rozhodnuto, že bude vydán v latině. Od uskutečnění tohoto rozhodnutí bylo upuštěno a latina zůstala jen v názvech článků. |
|
Při pracích na prvním doplňku k ČsL 1 se ukázalo, že je třeba zcela revidovat náplň prvního vydání, aby lékopis vyhovoval tehdejšímu stavu vývoje a požadavkům terapie. Práce na druhém vydání byly podle rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ukončeny již koncem roku 1953. Tak vydáním Československého lékopisu, vydání druhé (ČsL 2) v roce 1954 byly vyřešeny hlavní nedostatky ČsL 1 a nový lékopis hlavně díky tehdejšímu předsedovi Lékopisné komise prof. PhDr. PhMr. Eduardu Skarnitzlovi a vedoucímu Lékopisného oddělení Státního ústavu pro kontrolu léčiv RNDr. PhMr. Adolfu Jánskému se zařadil mezi tehdejší moderní lékopisy. |
1.
|
Československý lékopis, vydání první (ČsL 1). Státní tiskárna, Praha 1947 |
2.
|
Vyhláška ministra zdravotnictví č. 886/1947 Sb. Ú.1. ze dne 3. srpna 1947 o vydání československého lékopisu |
3.
|
Československý lékopis, vydání první, Doplněk první (ČsL 1 - Dopl. 1). Praha 1952 |
4.
|
Československý lékopis, vydání druhé (ČsL 2). Praha 1954 |
5.
|
Urbanec J.: Vývoj, význam a perspektiva lékopisu. Farmaceutické prehl‘ady 1983-1984, str. 97-124 |
6.
|
Plhoň M.: K prvému československému lékopisu. Časopis českých lékárníků 4, 230-237 (1949) |
|