SOLUTIO

Latina v současné farmaceutické praxi

Použití.

Údaj o jakosti někdy souvisí s použitím látky, jindy uvádí určení pro veterinární praxi. Tak například Aqua pro iniectione (ČL 97), Tylosini tartras ad usum veterinarium (ČL 97 - Dopl. 99; veterinarius, a, um, veterinární).

4.	Léčiva přírodního původu

4.1.	Léčiva rostlinného původu

Samotné dělení živé přírody do základních skupin označovaných jako říše (regnum) a další rozčlenění do menších jednotek není myslitelné bez latinského názvosloví.

Základem systematiky rostlinné říše jsou stejně tak latinské názvy, jejichž obsah vždy neodpovídá představám klasické latiny (familia znamenala v různém smyslu společenství osob), nebo slovo klasická latina neznala (phylum, v botanice kmen) nebo název vznikl úpravou latinského substantiva (subregnum, podříše).

Části rostlin používané ve farmacii rovněž nesou latinské názvy, někdy ovšem teprve později převzaté do latiny (rhizoma, atis, n., oddenek).

Různým způsobem utvořené celosvětově uznávané názvy rostlin mají vždy latinská nebo latinizovaná jména a po gramatické stránce je třeba tak s nimi zacházet. ČL 97 ani české názvy neuvádí a spokojuje se jen s latinským názvem, například Artemisia absinthium L. Někdy dokonce lékopis uvádí názvy dva - starší, např. Chamomilla recutita (L.) RAUSCHERT a novější Matricaria recutita L., což vede k tomu, že se v praxi setkáváme s dvěma názvy drogy. Změna v současném názvosloví je i v tom, že zatímco jsme byli zvyklí uvádět na prvním místě typ drogy (např. flos, květ), dnes je na prvním místě název identifikující matečnou rostlinu. Dříve se též v některých případech označoval typ drogy plurálem, dnes singulárem.

Jako příklad můžeme uvést název pro heřmánkový květ. Matricariae flos (ČL 97) je uveden se synonymem Flos chamomillae, tedy názvem drogy v ČsL 4. Ve starší literatuře byla táž droga označována v plurálu jako Flores Matricariae chamomillae.

V některých případech lékopis přebírá celý botanický název. Tak např. Plantaginis ovatae testa (osemení jitrocele vejčitého; testa, ae, f. znamenalo v klasické latině nádoba, skořápka), se synonymem Tegumentum plantaginis ovatae (tegumentum, i, n. původně kryt, pokrývka).

Je-li třeba, vezme se v úvahu úprava drogy, např. Allii sativi bulbus pulveratus, cibule česneku práškovaná (pulveratus, a, um, práškovaný; od substantiva pulvis, eris, m., prášek). Zde se můžeme setkat s dvojím pravopisem: alium nebo allium, ii, n., česnek.

4.2.	Léčiva živočišného původu

Většina přípravků živočišného původu vychází z názvu používaného v živých jazycích, k nimž byla připojena koncovka -um. Skloňují se tedy podle 2. deklinace. Tak například enzymy (chymotrypsinum, trypsinum, hyaluronidasum, urokinasum). Pouze pankreatin má, zřejmě se zřetelem k použité technologii, název Pankreatis pulvis (ČL 97; pancreas, atis, n., pankreas), pankreatin prášek. Ne zcela oprávněně je pak pepsin označován jako Pepsini pulvis, pepsin práškový (ČL 97). V obou případech zůstávají synonyma vytvořená stejně jak uvedeno nahoře (pancreatinum, pepsinum).

Obdobně jsou tvořeny názvy hormonů (insulinum, urofollitropinum, gonadotropinum), doplněných případně vysvětlujícím adjektivem středního rodu, např. Gonadotropinum sericum equinum (ČL 97; equinus, a, um, koňský; sericus, a, um, sérový, od substantiva serum, i, n., sérum, v původním významu syrovátka).

Také jiné látky živočišného původu mají stejně vytvořené základní názvy (heparinum, protaminum), rozdíl je však v názvech solí, tak protamini hydrochloridum nebo protamini sulfas na rozdíl od heparinum calcicum nebo heparinum natricum.

Rozdíly jsou i v názvosloví tuků. U vepřového sádla se původ označuje přídavným jménem, Adeps suillus (ČL 97; adeps, ipis, f., později m., sádlo, tuk; suillus, a, um, vepřový). Naproti tomu se mluví o tuku z ovčí vlny, a původ je označen genitivem, Adeps lanae (ČsL 4 - syn.; lana, ae, f., ovčí vlna). Správnější je ovšem Cera lanae (ČsL 4, ČL 97 - syn.;cera, ae, f., vosk), jak to odpovídá charakteristice "tukovitá" látka povahy "vosku" (ČsL 4), popřípadě "voskovitá látka získaná z ovčí vlny" (ČL 9ž).

Přípravky odvozené od tuku z ovčí vlny mají v lékopisech i jiné literatuře řadu názvů:

Adeps lanae cum aqua (ČL 97), lanolin, byl označován (a ČL 97 tyto názvy uvádí jako synonyma) jako Adeps lanae hydrosus nebo šera lanae hydrosa, naznačující ne zcela obvyklým slovem hydrosus, a, um přítomnost vody. Od toho musíme odlšit:

Adeps lanae hydrogenatus (ČL 97), ztužený, dříve též tvrzený tuk (hydrogenatus souvisí se slovem hydrogenium, ii, n., vodík).

Alcoholes adipis lanae (ČL 97), alkoholy tuku z ovčí vlny mají jako synonyma Alcoholes lanae nebo Lanalcolum, ve starší literatuře alcoholia lanae nebo alcolanum, novotvar naznačující charakter a původ látky.