|
|
Zánět optimalizující a imunitu normalizující působení systémové enzymoterapie
|
Významné je ovlivňování cytokinové sítě, např. štěpení polymerů prozánětlivých cytokinů jako je TNFα a TGFβ (zmnožených při chronickém zánětu, kachexii a fibrotizaci orgánů). Důležitá je i degradace bílkovin o menší molekulové hmotnosti (tymové hormony, mediátory zánětu), některé nálezy nasvědčují ovlivnění receptorů pro TSH a další hormony či regulaci Na+ /H+ pumpy na membránách ledvinových buněk. |
|
Druhý mechanismus spočívá v působení cestou komplexů P-antiP. V nich jsou zvířecí a rostlinné proteázy jednak "skryty" před rozpoznáním a neutralizací imunitními nástroji, jednak je zajištěna jejich "cílená" distribuce v organismu do míst zánětu či poškození. Komplexy rovně, vážou patologicky zvýšené cytokininy a vzniklé produkty jsou fagocyty rychle odstraňovány. |
|
Proteázami aktivovatelné receptory |
|
Zatím poslední poznaný mechanismus působení proteáz spočívá v reakci s nově objevenými PAR - proteázami aktivovatelnými receptory. Důležitost těchto receptorů (jichž je dnes známo několik typů) naznačuje už jejich ubiquitní vyjádření na většině buněk organismu. Podílejí se i na všech infekčních, imunitních a imunopatologických procesech. Podle některých nálezů se popsaný mechanismus zúčastňuje i při modulaci akutních i chronických zánětů a na optimalizaci jejich aktivity. |
|
Zánět optimalizující působení SET |
|
Fyziologický zánět je fylogeneticky nejstarší, i u člověka základní obranný a reparační proces, kterým organismus odpovídá na všechny druhy poškození. Jeho cílem je odstranit nebo destruovat poškozující agens, lokalizovat obranné děje na místo poškození, podporovat specifickou imunitní odpověď a zajistit regeneraci poškozené tkáně. Normálně probíhá v rozsahu odpovídajícím vyvolávající noxe. |
|
Pokud však z vnějších nebo vnitřních důvodů nejsou jednotlivé fáze zánětu přesně časově a místně sladěny, může dojít k patologickému zánětu s nedostatečnou účinností nebo nadměrným rozsahem provázeným tkáňovým poškozením a přechodem do chronicity. Nejvážnější hrozbu představuje generalizace zánětlivých dějů s rozvojem šoku a multiorgánovým selháním. |
|
Při prostém (aseptickém) zánětu projevuje SET především antiedematózní, proteolytický a fibrinolytický efekt. Tím se podstatně urychlí rozpad poškozených buněk a odtransportování tkáňového detritu vzniklého například traumatem, popálením, poleptáním, hematomem, apod. Dojde i k proteolýze extravazálně uložených bílkovin a k odbourání mikrotrombů v periferii cévního řečiště: to umožňuje odplavení metabolitů a usnadňuje přísun imunokompetentních buněk a kyslíku nutného k "přeladění" zánětu do anabolické fáze. |
|
Při obranném (protibakteriálním či protivirovém) zánětu se mimo výše popsané mechanismy uplatní imunomodulační efekt na buněčné a mediátorové složky zánětu. Je normalizována narušená cytokinová síť a zvýšené imunitní komplexy, dochází k modulaci a omezení exprese adhezních molekul; tím se přerušuje aktivace leukocytů i jejich příliv do zánětlivých ložisek a stupňuje se "uklízecí" aktivita fagocytů. |
|
V obou uvedených typech akutního zánětu je doporučeno léčbu zahájit co nejdříve a podávat vysoké dávky enzymového preparátu. V případě potřeby lze enzymoterapii kombinovat s dalšími terapeutickými postupy (ATB, chirurgická léčba, kryoterapie atd.). |
|
Použití proteáz při terapii chronického zánětu přináší vedle již uvedeného odbourání cirkulujících či fixovaných imunokomplexů, omezení prozánětlivých cytokinů a exprese adhezních molekul i rozpuštění extravazálně deponovaného fibrinu a pyogenních membrán. Při souběžné aplikaci proteáz s ATB a chemoterapeutiky dochází ke zvýšení jejich koncentrací v krvi a ve tkáních (efekt vehikula). |
|
Konečným stádiem chronického zánětu je velmi často fibrotizace tkání (orgánů), při ní, je funkční tkáň nahrazena vazivem. I v tomto procesu může sehrát SET pozitivní roli zvýšením clearance růstových cytokinů, především TGFβ, a zpomalením procesu fibrotizace. |
|
Důležité je, že enzymy v preparátech SET zánět (na rozdíl od chemických protizánětlivých léků) nepotlačují, ale optimalizují jeho průběh do vhodné intenzity a rozsahu, brání přechodu do chronické formy a urychlují přirozené hojivé procesy. |
|
SET u zánětů a infekcí v léčebné praxi |
|
Infekce a záněty horních a dolních cest dýchacích postihují především malé děti a staré lidi. Přes intenzívní léčbu běžně recidivují a přecházejí do rezistentních chronických procesů. |
|
Příkladem je sinusitida, k níž predisponují jedinci vrozeně či získaně vnímaví, postižení anatomickými anomáliemi a exponovaní dlouhodobě škodlivinám v ovzduší. Často selhávají i moderní antibiotika a přistupuje se k chirurgickým zákrokům s nejistým léčebným výsledkem. |
|
Příznivé zkušenosti s bromelainem získal ve dvojitě slepé studii Ryan u, v roce 1967. V roce 1993 potvrdil účinnost léčby kombinovaným enzymovým preparátem Wohlrab. V randomizované dvojitě slepé studii na 40 nemocných s akutní maxilární, frontální a etmoidální sinusitidou srovnal působení Wobenzymu a diklofenaku. Léčebný efekt obou preparátů byl pozitivní - statisticky významně se zmenšily bolesti hlavy a zubů - a zcela totožný. Hubáček a spol. publikovali zkušenosti v otorinolaryngologii v roce 1997. Preparátem Wobenzym léčili na klinice celkem 80 nemocných. Pozitivní výsledky se projevily u sinusitid, sekretorického středoušního zánětu, edémů hlasivek, vazomotorické a alergické rýmy a u radiačního a poradiačního syndromu. Nabízejí se možnosti i v dalších indikacích. |
|
|