|
Antibiotika
|
Antibiotika jsou látky, které inhibují růst (množení) mikroorganizmů (navozují bakteriostázu), nebo je usmrcují (působí baktericidně). Jsou produkovány bakteriemi nebo houbami. Účinné jsou i jejich (semi) syntetické deriváty. Ze širšího hlediska se k nim řadí i syntetické antimikrobiální látky, tj. chemoterapeutika (syntetické substance) - sulfonamidy a chinolony. |
|
Rozdělení na bakteriostatické a baktericidní (Tab. 1) není zcela přesné, protože mnoho bakteriostatických antibiotik působí ve vyšších koncentracích rovněž baktericidně (chloramfenikol u meningokokové infekce). Naopak některá baktericidní antibiotika neusmrcují určité bakterie ani ve vysokých koncentracích (penicilin G nepůsobí na enterokoky). |
|
Rozdělení antibiotik podle intenzity účinku |
Bakteriostatick | Baktericidn | Makrolidy | Beta-laktamov antibiotika | Ketolidy | -Peniciliny | Tetracykliny | -Cefalosporiny | Chloramfenikol | -Monobaktamy | Sulfonamidy | -Karbapenemy | Trimetoprim | Aminoglykozidy | Linkomycin, klindamycin | Bacitracin | Etambutol | Isoniazid | Nitrofurantoin | Metronidazol | | Polymyxiny | | Pyrazinamid | | Chinolony | | Rifampicin | | Vankomycin, teikoplanin | Tab. 1
|
Základním požadavkem na antibiotickou terapii je optimální antimikrobiální účinek za minimální toxicity na hostitele tj. vysoká selektivita účinku. Toho lze dosáhnout např. ovlivněním struktur nebo enzymatických procesů specifických jen pro mikroorganizmy (syntéza buněčné stěny) nebo kumulací látky v mikroorganizmu s využitím specifických transportních mechanizmů (možné u tetracyklinů). |
|
Rozdělení antibiotik podle mechanizmu účinku |
Inhibice syntzy bunn stny | Peniciliny, cefalosporiny, monobaktamy,
karbapenemy, vankomycin, bacitracin | Porucha funkce cytoplazmatick
membrny | Amfotericin B, azoly, polyeny, polymyxiny | Inhibice syntzy blkovin | Aminoglykozidy, chloramfenikol, makrolidy,
tetracykliny, linkomycin | Inhibice syntzy nukleovch
kyselin | Sulfonamidy, trimetoprim, chinolony,
rifampicin, pyrimetamin | Tab. 2
1)
|
Inhibice syntézy buněčné stěny |
|
Bakterie, na rozdíl od živočišných buněk, mají cytoplazmatickou membránu krytou buněčnou stěnou, která se u jednotlivých kmenů liší svou stavbou, tloušťkou i kvalitou. Stavba buněčné stěny rozhoduje o způsobu barvení podle Grama a rozlišuje pak mikroorganizmy grampozitivní a gramnegativní (Obr. 1). |
|
Grampozitivní mikroby mají buněčnou stěnu tvořenou silnou vrstvou navzájem spojených řetězců peptidoglykanu. Základem peptidoglykanu je polysacharidový řetězec tvořený N-acetylglukosaminem a N-acetylmuramovou kyselinou, ke které je připojen polypeptidový řetězec, zakončený 2 aminokyselinami D-alanyl-D-alaninem (D-Ala-D-Ala). Kompaktní bariéra vzniká odštěpením terminálního D-alaninu a napojením zbytku polypeptidového řetězce na řetězec sousedního peptidoglykanu - transpeptidace (Obr. 2). Tuto reakci katalyzuje integrální protein vážící penicilin - PBP (penicilin binding protein). Syntéza volného peptidoglykanu probíhá na vnitřní straně cytoplazmatické membrány, transpeptidace na straně zevní. |
|
Buněčná stěna gramnegativních mikroorganizmů je odlišná. Skládá se z vrstvy peptidoglykanů (slabší než u grampozitivů) doplněné o zevní fosfolipidovou membránu, která může bránit průniku hydrofilních antibiotik (penicilinu G) k vazebnému proteinu. Hydrofilní antibiotika ovlivňují gramnegativní bakterie pouze v případě, že jsou schopny pronikat transmembránovými póry (poriny) zevní membrány (např. ampicilin, amoxycilin). |
|
Buněčná stěna je nezbytně nutná pro přežití mikroba. Udržuje jeho tvar a zabezpečuje optimální nitrobuněčné prostředí (vysoký intracelulární tlak). Její poškození (např. lysolem, detergenty) nebo inhibice tvorby některé z komponent vede k poruše její funkce, až k lýze buňky. To je možné zejména u grampozitivů. |
2)
|
Porucha funkce cytoplazmatické membrány |
|
Schopnost porušit integritu cytoplazmatické membrány bakterií (gramnegativů vlivem polymyxinů) nebo hub (vlivem polyenů, azolů, amfotericinu B) vede k úniku endogenních látek extracelulárně a k následnému zániku mikroorganizmu. |
3)
|
Inhibice syntézy bílkovin |
|
Selektivita účinku je dána inhibicí syntézy bílkovin bakteriálními 70S ribozómy. Normální syntéza bílkovin na ribozómech (translace) se odehrává v několika krocích (Obr. 3). Stimulem pro zahájení je vazba iniciačního kodónu mRNA na menší podjednotku ribozómu (30S). Z volně přítomných aktivovaných aminokyselin (vázaných na tRNA) se vyčlení tRNA s komplementárním tripletem bazí (antikodónem) a naváže se na iniciační kodón mRNA - vytvoří se tzv. iniciační komplex. V dalším kroku se uvolní akceptorové místo A (aminoacylové) na větší podjednotce ribozómu (50S). Na něj se naváže tRNA, která nese antikodón komplementárně odpovídající dalšímu tripletu na mRNA. Součástí větší podjednotky je enzym peptidyltransferáza. Katalyzuje odštěpení úvodní (N-koncové) aminokyseliny od její tRNA a přenesení na další aktivovanou aminokyselinu vázanou na A místě za vzniku peptidové vazby. Úvodní tRNA se z ribozómu uvolní do cytozolu. Popsaným pochodem vznikl dipeptid vázaný na tRNA. Nyní zasáhne elongační faktor zvaný translokáza, který posune dipeptid vázaný na tRNA na tzv. donorové (peptidylové) místo P spolu s celým řetězcem mRNA - provede translokaci. Proces se opakuje až do doby, kdy se na malou podjednotku dostane stopkodón. Informace přenášená mRNA je čtena současně několika ribozómy, seskupenými podél vláken mRNA tzv. polyzomy. Antibiotika inhibující syntézu bílkovin ovlivňují proces elongace peptidového řetězce různými mechanizmy (viz dále). |
4)
|
Inhibice syntézy nukleových kyselin |
|
Je zprostředkována zásahem do syntézy k. listové (sulfonamidy a trimetoprim) a ovlivněním DNA gyrázy (chinolony) nebo DNA dependentní RNA polymerázy (rifamyciny). |
|
Hodnocení antimikrobiálního účinku |
|
Provádí se in vitro stanovením minimální inhibiční koncentrace (MIC) a minimální baktericidní koncentrace (MBC). MIC je nejmenší naměřené množství (koncentrace) antibiotika, které inhibuje růst a množení bakterií v testovacím mediu. MBC odpovídá nejnižší naměřené koncentraci antibiotika in vitro, která usmrtí exponovanou bakteriální kulturu v průběhu 24 hod. Obě koncentrace se stanovují pro látky baktericidní i bakteriostatické. U silně působících baktericidních antibiotik jsou rozdíly mezi MIC a MBC malé. Průkaz spolehlivosti baktericidního účinku podává následný kultivační test na agarových půdách, kde nemají vyrůst žádné kolonie bakterií. |
|