Vydavatel: MEDON s.r.o.
Havelská ul. 14, Praha 1
e-mail: office@medon.cz
web: http://www.medon.cz
ON-LINE OBSAH:
OBSAH 2002/2003:
Autorský kolektiv
Předmluva
Úvod
1. Poradenství:
Komunikace v lékárně
Alzheimerova nemoc
Aplikační formy inhalačních antiastmatik
Aplikační formy inzulínů a diagnostika glykémie pacientem
Cestovní průjmy
Diety - přehled
Imunita a podzim – možnosti podpůrné léčby snížené imunity
Influenza a prevence očkováním
Klimakterium
Poruchy příjmu potravy
Vitaminy
Vitaminy jako preventivní faktory
Denní doporučené dávky pro vitaminy
2. Antibiotika
3. Interakce antidiabetik
4. Bioterorismus
5. Adaptogeny rostlinného původu v prevenci civilizačních chorob a v geriatrii
6. Cannabis sativa L. var. indica - zdroj terapeuticky využitelných látek
7. Slovník alternativní farmacie a medicíny
8. Co je to antihomotoxická medicína neboli homotoxikologie?
9. 55 let československého lékopisu
10. Český lékopis 2002
11. Z receptářů starých lékárníků
12. Historie a současnost nemocničních lékáren v České republice
13. 50 let samostatných farmaceutických fakult v ČR
14. 130 let České farmaceutické společnosti
15. Vznik a vývoj vojenské farmacie u nás do roku 1918
16. Lékárny a lékárníci na poštovních známkách
17. Zajímavosti ze sbírky námětové filatelie a korespondence lékárníka RNDr. Jiřího Šáleného z Rokycan
18. Seznam obecně závazných právních předpisů platných v oblasti zdravotní a sociální politiky České republiky k 1. lednu 2002
19. Další vzdělávání farmaceutů v ČR - současný stav a perspektivy
20. Vzdělávací programy IDVPZ Brno leden - prosinec 2003
21. Akronymy a zkratky klinick�ch studi�

 
Imunita a podzim – možnosti podpůrné léčby snížené imunity

1
2
3
4
5
Léčebné enzymy, které přestoupí střevní stěnou do krve a mízy, potencují významný regulační mechanismus organismu - proteolytickou aktivitu krve (PAK) a tkání. Ta plní mnoho významných úkolů v udržení homeostázy organismu, krevní reologie a správných funkcí přirozené a získané imunity. Vstřebané proteázy zůstávají v oběhu a ve tkáních ve volném stavu jen omezenou dobu. Jejich možným nežádoucím aktivitám brání velké bílkovinné antiproteázy, které enzymy rychle navazují. Ve vzniklých komplexech proteáza -antiproteáza jsou imunogenní determinanty proteáz "ukryty" před rozpoznáním imunitním systémem (neprojevují se jako antigeny nebo alergeny) a nedochází k jejich autodigesci ani k degradaci jinými krevními proteázami. Významnou vlastností komplexů proteáza - antiproteáza je i transport enzymů do ložisek zánětu a poranění.
Z farmakologických účinků proteolytických enzymů je významné protiedémové, trombolytické, fibrinolytické a analgetické působení. Těžiště efektů ovšem spočívá v působení optimalizujícím zánět a normalizujícím imunitu. Významné je i uplatnění v komplexní léčbě infekčních procesů (synergie s antibiotiky) a v komplexní léčbě zhoubných nádorů.
K mechanismům působení patří přímé proteolytické štěpení: uplatňuje se v aktivaci i regulaci hormonů a složek přirozené a získané imunity a při modulaci exprese a hustoty adhezních molekul. Významné je ovlivňování cytokinové sítě, např. štěpení polymerů prozánětlivých cytokinů.
Druhým mechanismem je vznik komplexů s antiproteázami. Antiproteázy jsou proteázami "aktivovány" a vzniklé komplexy jsou ve zvýšeném rozsahu i rychlosti vychytávány na receptory makrofágů. Komplexy projevují také zvýšenou vazebnou aktivitu vůči některým zánětlivým cytokinům, které tak mohou být modulovány.
Příznivé působení papainu, bromelainu, trypsinu, chymotrypsinu a kombinovaných enzymových preparátů (především Wobenzymu a Phlogenzymu) na záněty, infekční a imunopatologické procesy bylo prokázáno v řadě modelů u experimentálních zvířat. Účinnost a bezpečnost systémové enzymoterapie u nemocných dokládají několik desetiletí shromažďované rozsáhlé empirické zkušenosti a k dispozici je i více než 100 kontrolovaných klinických studií provedených podle zásad správné klinické praxe (GCP). Systémová enzymoterapie je tak pokládána za regulérní složku medicíny založené na důkazech.
Infekce a záněty horních a dolních cest dýchacích postihují především malé děti a staré lidi. Přes intenzívní léčbu běžně recidivují a přecházejí do rezistentních chronických procesů. Příkladem může být sinusitida, kde často selhávají i moderní antibiotika a přistupuje se k chirurgickým zákrokům s nejistým léčebným výsledkem. V posledních 30 letech zde byly získány příznivé zkušenosti s bromelainem a později Wobenzymem.
Pozitivní zkušenosti byly získány i u chronické bronchitidy, hnisavých bronchitid, peribronchitid, bronchiolitid a bronchiektázií. V poslední době byly získány velmi dobré výsledky i u dětí s opakovanými bronchitidami, anginami a laryngitidami, a to i u jedinců s alergickou diatézou (astmoidní bronchitidou, laryngospazmem, atopickým ekzémem). Po léčbě Wobenzymem či Phlogenzymem došlo k zřejmému poklesu četnosti recidiv infekcí a ke snížení spotřeby antibiotik.
Laktobacily
V posledních několika letech se oprašuje další, tisíciletími prověřená, léčebná možnost ovlivňující úroveň imunitního systému. Jedná se o „spřátelené“ mikroorganismy, zvláště laktobacily.
V každé části trávicího traktu, ve významné koexistenci s naším organismem, žijí, od narození usídleny, nejrůznější mikroorganismy. V ústech jsou přítomny mikroorganismy štěpící jednoduché cukry, v žaludku a duodenu streptokoky, kvasinky a laktobacily (a také nevítané helikobaktery), avšak nejpestřeji je osídleno tenké a tlusté střevo. Odhaduje se, že na veliké ploše střevní sliznice operuje na 400 druhů mikroorganismů, z nichž nejvýznamnější jsou laktobacily a bifidobakterie. Odhaduje se, že dosahují celkové hmotnosti až 1 kg! Tyto mikroorganismy jsou řazeny mezi probiotické bakterie s pozitivním vlivem na lidský organismus. Podílejí se na udržení či obnově fyziologické rovnováhy v trávicím traktu, omezují růst hnilobných baktérií, působí příznivě na pravidelné vyměšování, zlepšují toleranci laktózy, snižují hladinu cholesterolu v krvi, ovlivňují vstřebávání a produkci minerálů a vitaminů, a v neposlední řadě působí imunomodulačně a protinádorově. Dnes se doporučují přípravky s obsahem probiotických bakterií v prevenci průjmových onemocnění při léčbě antibiotiky, při průjmu a zácpě, při dyspepsiích, při intoleranci laktózy a potravinových alergiích, v prevenci vzniku civilizačních onemocnění a při poruchách imunity.
Možnosti fytoterapie imunodeficitů
Klinická imunologie má jako obor krátkou historii, proto lze jen těžko hledat inspiraci v historických herbářích a poznámkách starých lékařů. Novodobý výzkum imunomodulačně aktivních rostlin je teprve v počátcích, je povětšinou postaven na laboratorních testech, chybí dostatečně velké randomizované studie klinické. Přesto již lze doporučit několik léčebných možností z říše rostlin. V uplynulých dvanácti letech jsme se mohli seznamovat s imunomodulačně aktivními přípravky rostlinného původu v systému tradiční čínské medicíny, japonského systému Kampo či indické ajurvédy. Získali jsme skvělé zkušenosti s olejem tea-tree, zvláště na podzim a na jaře pomáhá ženšen, v zimních měsících echinacea, při nádorech jmelí, při únavě a poruchách mozkové činnosti jinan. Zajímavé jsou vlastnosti sporýše. Obvyklé pojetí fytoterapie možná překračuje léčba houbami - např. šií-také či scutellarie.
Z pradávných empirických zkušeností vychází použití třapatky nachové, známé spíše pod latinským jménem Echinacea purpurea. Historie užívání echinacey sahá až do starých indiánských kultur střední a severní Ameriky. Indiáni používali čerstvou vylisovanou šťávu k urychlení hojení ran. Renesanci tato rostlina zažila až koncem 60. let minulého století, kdy bylo prokázáno, že vylisovaná šťáva silně zvyšuje aktivitu makrofágů. Tyto výsledky ukázaly možnosti použití echinacey u nemocných léčených antbiotiky, která mají často na imunitu depresivní vliv. Další studie ukázaly, že po aplikaci echinacey se zvyšuje počet leukocytů, stoupají fagocytární schopnosti granulocytů, aktivita T lymfocytů i jejich schopnost uvolňovat cytokiny. Při lokální aplikaci se rány rychleji hojí, což je dáno podporou funkce makrofágů a granulocytů. Ve studiích s nemocnými trpícími recidivujícími kvasinkovými infekcemi bylo prokázáno, že současná léčba antimykotiky a extraktem z echinacey podstatnou měrou snížila ve srovnání se samotným antimykotikem frekvence recidiv. Možná, že se zde otvírá naděje pro tisíce žen s recidivujícími mykotickými vulvovaginitidami. V dalších studiích byl prokázán profylaktický účinek echinacey na recidivující respirační infekce. Obzvlášť výhodné bude použití u dětí s častými katary horních cest dýchacích, u seniorů, nemocných s chronickými chorobami nebo léčených cytostatiky.
Výtažky ze jmelí Viscum album byly již v dávných dobách užívány jako mocný všelék a protijed proti nejrůznějším otravám. Novodobě byl zavzat do léčby počátkem 20. století Gaulthiersem, který prokazoval hypotenzivní vlastnosti jmelí. V 30. letech 20. století pak byla Kaelinem zahájena éra zkoumání protinádorového působení. Podával s jistými výsledky výtažky z jmelí nemocným s neoperovatelnými nádory. Později se jmelí osvědčilo právě při léčbě onkologicky nemocných. První zprávy hovořily o zlepšení stavu imunitního systému a nárůstu pocitu zdraví - jsou omezeny pocity strachu a deprese, je zvýšen práh bolesti a snížena potřeba anodyn. Intenzivní výzkum vedl k izolaci dvou hlavních účinných skupin - viscotoxinů a vysokomolekulárních polysacharidů - lektinů. První skupina působí cytostaticky a toxicky, druhá imunomodulačně. Viscotoxiny mají protinádorovou aktivitu, což bylo prokázáno v řadě testů in vitro i in vivo. Po podání lektinů ze jmelí lze pozorovat uvolnění reaktantů akutní fáze, působí pyrogenně, aktivují monocyty, neutrofily a NK buňky. Vedlejší účinky jsou minimální, nejčastější je flu-like syndrom.
Před řadou let jsme vyslechli zajímavou vzpomínku jednoho pražského lékaře, pečujícího o malého pacienta s hereditárním angioedémem. Byl velice překvapen, když po několika letech vcelku neúspěšné léčby, nalezl svého nemocného ve velice dobrém stabilizovaném stavu. Od matky pacienta vyslechl krátký příběh: cestou z poslední návštěvy Prahy domů je ve vlaku oslovila stará žena, vyslechla si jejich strázně a doporučila jim užívat bylinu, v němčinou ovlivněném nářečí zvanou Eisenkraut. Matka si zjistila, že jde patrně o železník čili sporýš lékařský - Verbena officinalis L. a syna pečlivě léčila. Později, a to už s tímto případem přímo nesouvisí, se ukázalo, že účinné látky ve sporýši obsažené, ovlivňují tvorbu C1q inhibitoru a zasahují tak velice cíleně do patogeneze hereditárního angioedému.
Jde o rostlinu s velikou minulostí a možná i budoucností. V Egyptě byla zasvěcena bohyni Izis, ve starém Římě byla nazývána posvátnou bylinou herba sacra a toto privilegium ji provázelo po věky. Rostlina vyrostlá na Kalvárii údajně posloužila k zastavení krvácení z Kristových ran, staří Keltové ji používali k náboženským obřadům, ve Francii je dodnes zvána herbe sacré. Vždy se používala proti moru, k léčbě nespavosti, horečky, astmatu, bolestí hlavy a krku.
V počátcích využívání dalšího rostlinného produktu byla zkušenost původních obyvatel Austrálie, příslušníků kmene Bundjalung, žijících v oblasti Nového Jižního Walesu. Ti sbírali od nepaměti listy stromu, později vědci určeného jako Malelauca alternifolia, a z nich připravovali obklady na zranění, popáleniny a jiné, špatně se hojící rány. Dnes jsou i u nás dobře známé produkty na bázi éterických olejů z této rostliny - nazývané tea-tree, česky australského čajovníku. Olej z čajovníku působí jako silné antiseptikum, má nepochybné protibakteriální, protiplísňové i protiparazitární vlastnosti. Významný je i jeho imunostimulační efekt.
V japonské tradiční medicíně byla vždy vyzdvihována houba šií-také s latinským jménem Lentinus edodes. Bývala doporučována k léčbě zánětů a nádorů a v prevenci infekcí. Moderní výzkum odhalil v plodnicích šií-také, houby, která může být pěstována i v našich podmínkách, látky polysacharidové povahy - glykany, tzv. lentinany s jednoznačnými imunomodulačními a protinádorovými vlastnostmi. Podobné vlastnosti se předpokládají i u dalších hub, např. hlívy ústřičné a penízovky sametonohé. Jsme přesvědčeni, že fytoterapeutické prostředky by mohly tvořit nedílnou součást moderních léčebných imunomodulačních postupů. Je nad veškerou pochybnost, že možnosti fytoterapie nebyly dosud zdaleka vyčerpány.
Pomocí imunostimulancií rostlinného původu mohou být účinně předcházeny bakteriální i virové infekce. Pokud se přece jen rozvinou, lze zmírnit jejich symptomatologii a urychlit průběh léčení. Zvláště malé děti jsou vzhledem k nezralému obrannému systému výjimečně náchylné k infekcím, což mnohdy představuje významný medicínský problém v ambulancích dětských lékařů. V popředí stojí recidivující onemocnění respiračního traktu - v devadesáti procentech případů vyvolaných viry. V těch případech, kdy selhávají léčebné postupy oficiální medicíny, se často osvědčují rostlinná imunostimulancia. Tak např. kombinace extraktů z Echinacea purpurea, Thuja occidentalis a Baptisia tinctoria posilují vlastní obranyschopnost organismu. Aktivovány jsou zvláště reakce nespecifické imunity, ve zvýšené míře jsou uvolňovány cytokiny, mající především přímé antivirové působení. Počet infekcí může být tímto způsobem výrazně omezen. Pokud se onemocnění přeci jenom rozvine, je jeho průběh zkrácen. Tím mohou být ušetřeny symptomaticky působící léky i antibiotika.
Organismus je v průběhu života trvale vystaven velkému množství fyzikálních, chemických, biologických a psychosomaticky škodlivých vlivů. Fungující imunitní systém má za úkol orgány a orgánové systémy před vlivem těchto nox chránit. Jestliže obranné mechanismy nepracují odpovídajícím způsobem, je potřeba přistoupit k profylaktických zásahům, schopným posílit humorální i buněčné složky imunitního systému. Rostlinná imunostimulancia se počítají vzhledem ke své dobré snášenlivosti a nízkému výskytu nežádoucích účinků ke vhodným prostředkům léčebné praxe i samoléčení. Jejich indikace sahají od banálního nachlazení až po zvýšenou vnímavost vůči infekcím, tak častou u nemocných s nádory po chemoterapii a ozařování. Stejně tak i při imunodeficitech, provázejících profesionální sport, se ukázalo podávání imunoterapeutických extraktů z výše uvedených tří rostlin jako velmi užitečné. Cíleným nasazením rostlinných imunostimulancií mohou být u dětí i stárnoucích pacientů, stejně jako i u osob s imunodeficity po imunosupresivní léčbě, minimalizována rizika interkurentních onemocnění a tím i prolomena kaskáda opakovaných infekcí. Všeobecná medicína poukazuje na to, že mnohá antibiotika, jak jsme již zmínili výše, potlačují imunitní systém, což vede k tomu, že recidivy a reinfekce nejsou po antibiotické léčbě až tak neobvyklé. Také v rámci adjuvantní protinádorové terapie má nasazení rostlinné imunostimulace plné oprávnění. Po chemoterapii nebo ozařování lze při jejich použití omezit pokles absolutního počtu leukocytů, čímž lze snížit riziko virových a bakteriálních infekcí.

1
2
3
4
5