Vydavatel: MEDON s.r.o.
Havelská ul. 14, Praha 1
e-mail: office@medon.cz
web: http://www.medon.cz
ON-LINE OBSAH:
OBSAH 2000/2001:
Autorský kolektiv
Předmluva
Úvod
1. Poradenství:
Samoléčení
Malárie
Oxidační stres a možnosti jeho ovlivnění
Pneumokoková systémová onemocnění a možnosti ochrany před nimi
Psoriáza
Sjögrenův syndrom
Tinea pedis, tinea unquium
Tuberkulóza
Virová hepatitida
2. Problematika kombinace protiinfekčních léčiv
3. Zánět optimalizující a imunitu normalizující působení systémové enzymoterapie
4. Veterinární farmacie
5. Přehled recepturních zkratek
6. Latina v současné farmaceutické praxi
7. Z receptářů starých lékárníků
8. Český lékopis 1997 - doplněk 2000
9. Evropský lékopis, jeho význam a perspektiva
10. České lékárenství v letech 1918 - 1928
11. Znáte práva pacientů?
12. Léčivo a lék na poštovní známce
13. Rigorózní řízení
14. Seznam obecně závazných právních předpisů platných v oblasti zdravotní a sociální politiky České republiky k 31.7.2000
15. Farmaceutická společnost, evropský region, mezinárodní spolupráce

 
Tinea pedis, tinea unquium

1
2
3
4
5
  • Griseofulvin patří mezi benzofuranové deriváty. Byl lékem první volby v dřívějších dobách. V současné době se podává tehdy, není-li možné podat jiná antimykotika. Procento vyléčení je však nízké (30 % u onychomykózy nohou a 40-50 % u onychomykózy rukou). Značnou nevýhodou je nutnost dlouhodobého podávání (u onychomykózy rukou několik měsíců, u onychomykózy nohou jeden až dva roky). Doporučuje se kombinace s antimykotickými nehtovými laky po předchozím pilování nehtu.
  • Terbinafin se podává v dávce 250 mg 6 týdnů u onychomykózy rukou a 12 týdnů u onychomykózy nohou. Je účinný proti dermatofytům ale ne proti kvasinkám.
  • Itrakonazol se podává 2x denně 200 mg po jídle po dobu jednoho týdne s následující třítýdenní přestávkou, celkem po dobu 3-4 měsíců. V případě onychomykózy je považován za nejúčinnější (je účinný na dermatofyty, kvasinky i některé nedermatofytické mikroorganismy).
  • Flukonazol je rovněž účinný proti dermatofytům a kandidám. V úvahu je třeba vzít jeho hepatotoxický účinek.
    3. Chirurgická ablace nehtů neslouží k vlastní terapii onychomykóz, odstraňuje pouze nehtovou ploténku, která brání přístupu lokálně aplikovaných přípravků k infikovanému nehtového lůžku a k matrix. Přistupuje se k ní obvykle až tehdy, když místní i celková antimykotická léčba selhala nebo byla od počátku neúčinná.
    Prevence vzniku mykóz
    Především mykózy nohou lze v dnešní době již celkem snadno terapeuticky zvládnout. Problémem zůstává, jak pacienta uchránit před recidivami. Pacient, který onemocní dermatomykózou, je zpravidla nějakým způsobem k ní disponován a dříve či později může dojít k recidivě.
    Kromě obecných profylaktických opatření, která se provádějí ve společných koupelnách, umyvárnách, bazénech apod., musí být prováděna také individuální prevence. Ta spočívá v :
    1. Zabránění zapaření kůže.
    2. Nošení ochranné obuvi ve společných sociálních zařízeních, riziko skýtá také např. chůze naboso po kobercích v hotelích.
    3. Používání vlastních hygienických potřeb (ručníků, osušek, přezůvek).
    4. Každodenní péče o nohy, pravidelná pedikúra, prostory mezi prsty je vhodné zasypávat zásypem s dezinfekčním nebo protipotivým účinkem.
    5. Dezinfekce ponožek opakovaným praním, dezinfekce obuvi 20-40% roztokem formaldehydu, antimykotickými zásypy.
    6. Nošení vhodné obuvi (vzdušná obuv, bavlněné ponožky a punčochy). Není vhodné dlouhodobé nošení gumových holínek, bot s gumovou podrážkou, silonových punčoch.
    7. Důležitý je celkový stav pacienta, který může být ovlivněn mnoha přidruženými nemocemi či lokálními faktory, které ovlivňují kvalitu kůže nohy.
    Literatura
    1. Vosmík, F., Skořepová, M.: Dermatomykózy, Galén, Praha 1995
    2. Pospíšilová, A.: Mykózy nohou - klinika, diagnostika, terapie a prevence, Příloha Zdravotnických novin č. 11, Strategie, Praha 1999
    3. Kubec, K.: Onychomycosis (Tinea unguium), Diagnóza 9/2000, Alberta Plus, Praha 2000 Rulcová, J.: Onychomykózy - klinický obraz, diagnostika a terapie, Příloha Zdravotnických novin č.12, Strategie, Praha 2000
    4. Vokurka, M., Hugo, J.: Praktický slovník medicíny, 5. rozšířené vydání, Maxdorf, Praha 1998

    1
    2
    3
    4
    5