|
|
Tinea pedis, tinea unquium
| 1.
|
k lokální terapii je dostupná celá řady antimykotických prostředků s různou biologickou účinností a penetrační schopností ve formě mastí, krémů, gelů, roztoků, sprejů, laků a zásypů. Aplikace těchto přípravků trvá nejméně 2-4 týdny. |
|
|
Azolová antimykotika (klotrimazol, mikonazol, oxikonazol, ketokonazol, ekonazol, isokonazol, bifonazol) vykazují široké spektrum účinnosti proti dermatofytům, kvasinkám i plísním. Používají se samostatně nebo v kombinaci s kortikoidy, které mají silný antiflogistický a protisvědivý účinek (bemetazon, mazipredon, triamcinolon). |
|
|
Alylaminová antimykotika (terbinafin, naftifin) mají široké spektrum účinku zvláště proti dermatofytům a minimální iritativní vlastnosti. Působí fungicidně na dermatofyty, fungistaticky na kvasinky a baktericidně na některé bakterie. |
|
|
Pyridinová antimykotika (ciklopiroxolamin) mají výrazný fungicidní a antibakteriální účinek. |
|
|
Morfoliny (amorolfin) mají fungistatický a fungicidní účinek na dermatofyty a kvasinky. |
|
|
Thiokarbamáty (tolnaftát, tolciklát) mají fungistatický účinek na dermatofyty, P. versicolor, mykospory. |
|
|
Polyenová antibiotika (nystatin, natamycin) - jsou odvozena od Streptomyces nodosus. Vykazují účinky fungistatické a fungicidní. Nystatin nepůsobí na dermatofyty. Hlavním cílem jeho působnosti jsou kandidové infekce. Při současné aplikaci s klotrimazolem tento snižuje účinek nystatinu. Natamycin je účinný proti kvasinkám a dermatofytům. |
|
|
Kyselina undecylenová a její deriváty (2-aminotridekanundecylenát, tridekanamin undecylenát) působí fungistaticky na dermatofyty. Deriváty kyseliny undecylenové i na některé kvasinky. |
|
|
Od dříve hojně používaných barevných extern se v současné době ustupuje (methylenová modř, gentiánová violeť, tinctura Castellani). |
|
|
Součástí lokální terapie je i používání změkčujících extern (keratolytické masti s 5-20% kyselinou salicylovou nebo 20% ureou), které se používají u hyperkeratotických forem. |
|
|
Vlhké obklady s adstringentními účinky (tanin, dubová kůra) a koupele s dezinfekční přísadou (hypermangan) se používají u mokvajících forem mykózy. Teprve po odeznění akutní fáze se aplikují lokální antimykotika. |
| 2.
|
Celková terapie mykózy nohou je indikována pouze v případech rozsáhlých infekcí, pokud lokální terapie nestačí a nebo nedochází k dostatečnému pronikání aktivní antimykotické substance do místa postižení. |
|
|
Azolová antimykotika (ketokonazol, flukonazol, itrakonazol) působí inhibici na cytochromu P450 závislé 14-alfa-demetylázy, enzymu nezbytného pro syntézu ergosterolu v buněčné stěně. Mohou interferovat slids kým cytochromem P450, což vysvětluje vznik toxických účinků. |
|
|
Alylaminová antimykotika (terbinafin). |
|
|
Griseofulvin má fungistatický účinek a je výhradně účinný proti dermatofytům. |
|
|
Polyenová antibiotika (nystatin, natamycin, amfotericin B). |
|
|
Terapie onychomykózy je velmi obtížná. Patří do rukou dermatovenerologa. |
| 1.
|
Lokální terapie: samotná lokální terapie u onychomykóz není většinou příliš účinná. Pozitivních výsledků je možné dosáhnout u lehčích a středně těžkých onychomykóz, kdy je zasažena méně než polovina nehtové ploténky a minimálně postiženo nehtové lůžko. Zvlášť vhodné je použití přípravků ve formě laku na nehty (ciklopiroxolamin a amorolfin). Lokální terapie je hlavně doporučována jako doplněk léčby systémové (klotrimazol, ekonazol, bifonazol, oxikonazol). |
| 2.
|
Celková terapie: při výběru vhodného systémového antimykotika je důležité vzít v úvahu vyvolávající organismus, celkový zdravotní stav pacienta, jeho věk, možné nežádoucí účinky léků a vzájemné interakce mezi jednotlivými přípravky. Důležitá je také dobrá spolupráce s pacientem. |
|
