Ve vztahu k OTC lékům požadují pacienti zejména informace:

o vhodnosti OTC výrobků;

o výhodách a nevýhodách podaných OTC léků;

jak užívat OTC léky.

Požadavky na informace ohledně OTC léků jsou menší ve srovnání s léky na lékařský předpis. Například z nizozemské studie vyplynulo, že 90 % respondentů si nepřeje další ústní informace. Mezi nejčastěji uváděné důvody patří:

lék byl užíván v předchozím období;

informace byly získány v předchozím období;

psané informace jsou považovány za dostatečné.

Na pacienta je třeba pohlížet komplexně, nejen jako na nemocného člověka, ale především jako na osobnost, která má svůj názor, pocity, požadavky, včetně psychické stránky člověka.

Z tohoto pohledu nikdy nebude možné "rozdělit" populaci na ty, kdo musejí použít samoléčení, a na ty, kteří nikoliv. Do budoucna bude v samoléčení přiřčena velká úloha samotnému pacientovi, a to zejména takovému, který je schopen být vzděláván a je ochoten spolupracovat. Tento typ pacienta jistě snadno pochopí, že samoléčení má své místo v jeho léčbě, přičemž se však jedná o místo, které je ohraničené.

5.	Role lékaře v samoléčení

V roce 1996 se konalo v Bruselu první sympozium na téma "Samoléčení v systému zdravotní péče v Evropě - měnící se úloha pro všechny partnery". Zde se poprvé společně sešli zástupci lékařů, farmaceutů i pacientů, aby si vyměnili názory na tuto problematiku.

U lékařů je znám jejich postoj, který lze tradičně charakterizovat jako určitý nezájem. V posledních letech však začínají mít lékaři (především 1. linie) vliv na užívání léků bez lékařského předpisu.

Hlavní důvody pro tuto změnu jsou následující:

Lékaři jsou primárně odpovědni za vážné nemoci.

Jsou v postavení, kdy se mohou účinně podílet na preventivních opatřeních.

Očekává se jejich úloha v oblasti správného užívání léků bez lékařského předpisu, včetně poskytování informací o nich.

Argumenty proti samoléčení zaznívají ze strany lékařů z důvodů:

Nedostatečné znalosti symptomů.

Nemožnosti stanovit diagnózu vzhledem k zvláštnostem klinických obrazů či způsobu formy nemoci.