Vydavatel: MEDON s.r.o.
Havelská ul. 14, Praha 1
e-mail: office@medon.cz
web: http://www.medon.cz
ON-LINE OBSAH:
OBSAH 2000/2001:
Autorský kolektiv
Předmluva
Úvod
1. Poradenství:
Samoléčení
Malárie
Oxidační stres a možnosti jeho ovlivnění
Pneumokoková systémová onemocnění a možnosti ochrany před nimi
Psoriáza
Sjögrenův syndrom
Tinea pedis, tinea unquium
Tuberkulóza
Virová hepatitida
2. Problematika kombinace protiinfekčních léčiv
3. Zánět optimalizující a imunitu normalizující působení systémové enzymoterapie
4. Veterinární farmacie
5. Přehled recepturních zkratek
6. Latina v současné farmaceutické praxi
7. Z receptářů starých lékárníků
8. Český lékopis 1997 - doplněk 2000
9. Evropský lékopis, jeho význam a perspektiva
10. České lékárenství v letech 1918 - 1928
11. Znáte práva pacientů?
12. Léčivo a lék na poštovní známce
13. Rigorózní řízení
14. Seznam obecně závazných právních předpisů platných v oblasti zdravotní a sociální politiky České republiky k 31.7.2000
15. Farmaceutická společnost, evropský region, mezinárodní spolupráce

 
Oxidační stres a možnosti jeho ovlivnění

1
2
3
4
5
6
7
8
Ginsenosidy
V přírodě jsou obsaženy také druhy rostlin, mající velmi blízko k léčivým rostlinám, přičemž nejsou ani toxické, ani návykové a jsou stále v současné době předmětem intenzivního výzkumu. Uvádějí se jako tonizující rostliny či harmonizátory, nejvýstižnější je výraz adaptogeny. Obsahují totiž látky různých struktur, které mají schopnost zvyšovat nespecifickou odolnost organismu a vykazují výrazné antioxidační účinky. Do této skupiny adaptogenů patří kořen rostliny ženšen (Panax ginseng), obsahující jako hlavní účinnou složku ginsenosidy. Byl prokázán výrazný antioxidační účinek těchto látek při indukci aktivity antioxidačních enzymů (v experimentálních studiích delší přežívání zvířat vůči fyzickým a chemickým stresům po podání těchto látek), prokázána snížená lipoperoxidace po škodlivém ozáření a zvýšený regenerační proces u buněk po předchozím jejich poškození toxickými noxami. Ginsenosidy působí protektivně vůči poškození mitochondrií srdečních buněk. Pozitivní vlivy ginsenosidů na cirkulační, respirační, metabolické funkce organismu během zátěže byly významně prokázány také v klinických studiích, rovněž i zvýšení odolnosti organismu vůči stresu a únavě po jejich aplikaci.
V Japonsku a Číně probíhá výzkum účinnosti magnololu a jiných přírodních antioxidantů, které jsou vysoce účinnými inhibitory lipoperoxidačních pochodů v těle. O skupině taninů bude zmínka v následující kapitole. Výzkum nových antioxidačních látek z přírodního materiálu zejména ze skupiny adaptogenů se neustále rozšiřuje a je v současné době velmi perspektivní.
6. Bezpečnost antioxidačních látek
Jak bylo výše uvedeno, má antioxidační ochrana lidského organismu značný význam v prevenci řady onemocnění, k nimž patří zejména u nás nejvíce se vyskytující kardiovaskulární a nádorová onemocnění. Vzhledem k tomu, že jsme neustále vystaveni vlivům reaktivních forem kyslíku v našem životním prostředí (kouření, záření, fotobiologický efekt), vlivům z působení různých látek (DDT, organická rozpouštědla, ftaláty, HCB, PBC aj.), různých léků, ale také z endogenních metabolických procesů (u nichž těle vznikají endoperoxidy, zánětlivé procesy, fagocytóza), je nutná potřeba zvýšeného přívodu antioxidačních látek.
Někteří lidé neznají míru v přívodu různých antioxidačních látek do těla a konzumují přípravky nazvané potravní doplňky s představou "čím více - tím lépe". Je-li nutná potřeba zvýšeného přívodu antioxidačních látek v různých obdobích života, myslí se tím úměrně zvýšený přívod. Je nutné si uvědomit, že přívod těchto látek z přirozených zdrojů jako z potravy nevede k riziku z předávkování a možnému narušení zdraví. Potravní doplňky jsou určeny pouze vitaminům a minerálním látkám (nejčastěji se vyskytující vitamin A, E, C, karotenoidy, selen, zinek, měď, mangan a z přírodních antioxidantů polyfenoly, bioflavonoidy).
Je nám známo, že u mnohých antioxidačních látek nelze neúměrně zvyšovat dávky. A tak se setkáváme s určitými pojmy, ať je to již přijatelná denní dávka, doporučovaná denní dávka, celková denní potřeba látky pro tělo - podle charakteru látky, jejího původu a jejího metabolizmu v těle. Dávka označená jako RDA (Recommended dietary allowances) málo přihlíží k odlišné potřebě rozdílných organismů za různých fyziologických potřeb a také nebere v úvahu negativní faktory našeho životního prostředí. RDA stačí zabránit vzniku manifestních projevů deficitů vitaminů, ale taková dávka není dostatečná k plnému zajištění všech funkcí lidského organismu, zejména za ztížených podmínek. Optimální dávka proto bude větší, ale je nutné si uvědomit, že se tato dávka bude lišit individuálně v závislosti na zdravotním stavu jedince a prostředí, ve kterém žije. Názory na dávkování vitaminů a stopových prvků doporučených jako ochrana před škodlivým působením volných radikálů, nejsou dosud jednotné vzhledem k obtížím při vyhodnocování a sestavování souborů pro jednotlivé studie.
U stopových prvků je charakteristické poměrně úzké rozpětí hodnot, ve kterém se očekává optimální účinek. Jedná se především o selen, chrom, vanad, měď. Nejvíce diskutované jsou dávky pro selen, jak již bylo uvedeno v předchozí kapitole. V hodnotách denního přívodu selenu v rozmezí 50-70 µg u dospělého člověka má selen funkci nezbytného stopového prvku s význačným antioxidačním účinkem. Je totiž důležitou součástí pro aktivitu enzymu glutathionperoxidasa a v dávce okolo 70 µg i výše se uplatní při snížení rizika aterogenese i onkologenese. Původně zvýšená dávka určená jako doporučený denní přívod selenu téměř 200 µg byla snížena, neboť byly pozorovány toxické účinky a dokonce i karcinogenní působení.
Hovoříme-li o stopových prvcích a jiných minerálních látkách, je nutné si také uvědomit, že pro optimální působení prvků, které mají význam pro antioxidační ochranu organismu, jsou důležité jejich vzájemné vztahy. Např. zinek a měď. Zinek aktivuje membránovou superoxiddismutasu i plazmatickou superoxiddismutasu, zatímco měď je důležitá pouze pro aktivitu membránové superoxiddismutasy. Vedle zinku se na aktivitě SOD plazmatické podílí i mangan. Neúměrné zvyšování přívodu zinku bez zvýšení přívodu mědi může mít za následek nepříznivé vlivy. Dochází ke snížení ceruloplazminu, zvýšení aktivity hydroxymetylglutaryl-koenzym A reduktasy a tím následně ke zvýšení cholesterolémie a zvýšení LDL. Kromě toho zinek v nadbytku snižuje biologický účinek mědi, avšak při vhodném poměru působí synergicky nejen v antioxidačním účinku, ale zvyšuje také aktivitu imunitních reakcí. Optimální poměr zinku a mědi je 7 :1. Toxické projevy se vyskytují až při deseti až dvacetinásobném překročení denní doporučené dávky zinku. Denní dávka zinku v přípravku charakteru potravního doplňku by neměla překročit hodnotu 20 mg a současně s tím je nutné upravit i dávku mědi. Při nedostatku mědi v těle je snížena aktivita plazmatické SOD, snížena aktivita jodtyronin-5´-dejodinasy, dochází ke snížení imunitních reakcí, ale také ke zvýšení endogenní syntézy cholesterolu v aortě a k dalším změnám s tím spojeným. Při nadbytku mědi a narušení vzájemného poměru se zinkem se zvyšují řetězové reakce v těle spojené s tvorbou volných kyslíkových radikálů. Přesto, že mangan je součástí důležitého enzymu superoxiddismutasy, jeho vztah k celkovým antioxidačním mechanismům není dosud komplexně vyřešen. Při běžném denním příjmu potravy není možno dosáhnout toxické dávky pro mangan. K toxicitě může dojít v důsledku chronické otravy např. při vdechování prachu u horníků pracujících v manganových dolech, což se projeví psychickou poruchou.
Možnost předávkování vitaminů se týká z okruhu antioxidačních vitaminů především vitaminu A. Jeho neúměrné vysoký příjem může vést k řadě nežádoucích důsledků, k nimž patří neurotoxicita, embryotoxicita, poškození jater s tvorbou fibrotické tkáně, hyperkalcémie, spoluúčast při záchvatech dny a abnormální růst kostí, je-li v nadměrném množství podáván v období růstu. V antioxidačních směsích se používá pro významnější antioxidační efekt především β-karoten a další karotenoidy. Samotný retinol nemá význačný antioxidační účinek, je spíše znám jeho oxidační produkt kyselina retinová, jíž se připisuje možný teratogenní efekt retinolu, neboť ovlivňuje diferenciaci buněk a embryonální vývoj. Dlouhodobý nadbytek β-karotenu v potravě může vést ke žlutému zabarvení kůže, zejména u malých dětí, které je však nezávadné a po ukončení aplikace postupně mizí.
Ani přívod vyšších dávek vitaminu E - důležitého antioxidačního vitaminu není bezpečný, může dojít ke zvýšení hladiny cholesterolu a k narušení metabolismu steroidů. U vitaminu E jsou známé především interakce, např. zvyšuje absorpci, utilizaci a ukládání vitaminu A, jeho vyšší dávky (nad 10 mg/kg denně) mohou zpomalovat léčbu železem u dětí s anémií způsobenou z nedostatku železa a u pacientů s dlouhodobou aplikací perorálních antikoagulancií může dlouhodobé podávání vitaminu E vyvolat hemorhagické stavy.
K antioxidačním látkám patří také přírodní antioxidační látky, z nichž mnohé mohou přinášet také určitá rizika. Bylo zjištěno, že mutagenní aktivita, prokazující se v Amesově testu, byla zjištěna u více než třiceti přirozeně se vyskytujících flavonů, zejména hydroxylovaných flavonů. Dalším studiem bylo prokázáno, že flavonoidy s mutagenní aktivitou jsou především takové, které mají volnou hydroxylovou skupinu v poloze 3 a 5 na jádru ve své chemické struktuře a je-li tato skupina metylována, pak se mutagenní aktivita neprojeví (viz obr.2). Mutagenní aktivita prokázaná na buňkách byla zjištěna u následujících flavonoidů: kvercetrin, kvercetin (chromozomální aberace), galangin, limocitrin, sexangularetin, kaempferol. Nízkou mutagenní aktivitu vykazuje rutin, morin, rhamnetin, fisetin, robinelin, myricetin. Bude se zdát přímo neuvěřitelné, že mnohé výše vyjmenované flavonoidy se vyskytují v zelenině, která patří neodlučitelně k zásadám správné výživy. Např. kvercetin se vyskytuje v salátu, brokolici, růžičkové kapustě, borůvkách, ale tyto rostliny ve svém výsledném účinku v působnosti na organismus vykazují především antikarcinogenní efekt. Výše zmíněný rutin, vyskytující se v pohance, se může endogenně změnit na hydroxylovaný produkt působením mikroflory trávicího ústrojí.
Další látky - taniny, které se definují jako komplexní polyfenolové sloučeniny, se vyskytují především v čaji Camelia sinnensis. Obsah taninu v zeleném čaji je 4 %, v černém čaji 33 %. Taniny jsou obsaženy také v kakau, červeném vínu (v 1 litru červeného vína se může vyskytovat až 1 g taninu). Odhaduje se, že průměrný denní přívod taninu je u naší populace kolem 400 mg. Z experimentálních a epidemiologických studií vyplynulo, že se tanin může podílet na vyšší incidenci nádorů jícnu. Doporučuje se podávat spíše zelený čaj, při jehož antioxidačním a antikarcinogenním účinku se uplatňují další látky přítomné v rostlině, zejména epigallokatechin-gallát, epikatechin-3-gallát, epigallokatechin, epikatechin.
K optimálnímu využití antioxidačního účinku s cílem nevyvolat v organismu žádná rizika je nutno při použití antioxidačních látek dbát na úměrné dávkování a zohlednit jejich vzájemné vztahy.
7. Úvaha k ovlivnění stresu naší myslí
V předchozím textu byl uveden pravděpodobný vliv volných radikálových molekul na naše tělo spolu se současnými možnostmi léčby antioxidačními látkami. Nesmírně důležité (a to platí pro vývoj každé nemoci i pro její léčbu) je nezapomínat na psychiku daného jednotlivce. Podle mnoha relevantních studií prováděných v Institutu medicíny těla a mysli ve státě Massechussets dochází k velmi významné interakci mezi naším tělem a naší myslí, zejména ve stresových situacích.
Dovolím si citovat světoznámého vědce Alberta Einsteina, který zformuloval tuto myšlenku: "Naše pojetí fyzikální reality nemůžeme nikdy považovat za definitivní. Musíme být neustále připraveni měnit toto pojetí, abychom co nejdokonaleji vykládali nová fakta." Mnoho vědců cítí, že dnešní pevné poznání není možné uzavřít novému proudu poznání, ale náš vývoj probíhá vždy v časových úsecích, které nás vždy postrkávají o další krůček dopředu. Jak bylo uvedeno v kapitole o léčbě stresu, využíváme ke zjištění antioxidační kapacity pacienta nepřímých metod, jejichž výsledky jsou někdy těžce dávány do souladu s konkrétním zdravotním stavem jednotlivce. Zapomínáme totiž při svém hodnocení a svých postupech na významnou funkci mozku jako výkonného tělesného orgánu, řídícího svými signály a drahami somatické procesy.
Jak vyplynulo z několika studií publikovaných v USA, téměř 75 % všech návštěv americké populace v ordinacích lékařů souvisí se stresem a není zcela účinně vyléčeno léky, na něž je lékařská profese takřka výlučně odkázána. Lékaři, aby mohli být úspěšní v léčbě stresu, se musí vždy opírat také o vnitřní mechanismy svých pacientů. Dosud naše medicína dělá zásadní rozdíl mezi duševními, emocionálními a fyzickými kořeny nemoci i přes výzkumy, které ukazují, že naše psychika a tělo jsou tak vzájemně propojeny, že oddělovat je, by bylo dokonce nevědecké. Nutnost vyrovnat se se stresem znamená uznat vliv mnoha psychosociálních potíží.
Vždyť sami moc dobře známe výsledky placeba efektu při klinických studiích. Jsme si také vědomi toho, že tento efekt, který je možno nazvat tzv. pamatovanou pohodou, nebude nikdy přijat do standardní medicínské praxe bez "měřitelných výsledků". Nutno však poznamenat, že výsledky účinku placeba efektu jsou zjistitelné, jsou i měřitelné, ale vzhledem k tomu, že tento efekt je aktivován jedinečným způsobem - jak dalece každý jednotlivec věří ve své uzdravení pomocí léků, pak nejsou tyto výsledky snadno předvídatelné nebo reprodukovatelné. Do tohoto efektu začleňujeme tři složky, k nimž patří víra v uzdravení a očekávání uzdravení ze strany pacienta, ze strany ošetřujícího lékaře a velmi důležitý vzájemný vztah, který se rozvine mezi lékařem a pacientem. Do našeho mozku každým okamžikem vchází spousty nových informací a dojmů, jde o dynamický a neustálý proud vstupů vnitřních a vnějších impulsů. Živíme-li tělo představami o beznadějnosti situace, do které jsme se dostali, o neschopnosti a nezpůsobilosti zvládnout všechny úkoly, před kterými stojíme, pak se naše tělo naladí na tyto krajní meze, přijímá tuto skutečnost a odpovídá na ni snížením vlastní odolnosti. Proto se nedivme, že někdy ke zvládnutí neřešitelných stresových situací pomáhají laskavá ujištění a rady k řešení problémů a tak si novými postoji může jedinec přímo minimalizovat tvorbu nežádoucího množství radikálových molekul v organismu. K tomu patří vedle suplementace antioxidačních látek také další doporučení, jako je doporučení zdravé stravy, cvičení, vyvarování se před kouřením a jeho zhoubnými účinky a již zmíněné pozitivní a optimistické očekávání vývoje a ukončení stresu, což by měli instinktivně chápat lékaři i jiní zdravotničtí pracovníci, a tak přenášet tato očekávání do mysli pacienta. Víme, že lidé nesnadno chápou, že odpočinek, úleva od stresu a shovívavost času mohou být léčivé. Když se totiž uklidní mysl, uklidní se vzápětí i tělo. Každý, kdo procítil vnitřní uklidnění, poznal, že tento proces je vždy schopný vyvolat onu relaxační odezvu.
Protože obvykle nereagujeme na stresovou situaci fyzickým výkonem, postihuje nás spousta negativních důsledků: vyšší krevní tlak, větší namáhání srdce, ateroskleróza, srdeční arytmie, změněný práh bolesti a nakonec zvýšení úzkosti, deprese, zlosti či vzteku a nepřátelství vůči okolí. Z toho vyplývá, že naše mysl není klidná, naše myšlenky se honí jedna z druhou, naše mozková aktivita je nadměrná, nelze vyvolat spánkovou relaxaci, neboť se také zbytečně napínají svaly, dochází k vyvolávání dalších signálů a vzniká bludný kruh tělesné mobilizace bez vyhlídky na úlevu. Stačilo by, aby se člověk s takovými příznaky mohl jen na chvíli soustředit a odhodit tzv. "za hlavu" každodenní starosti a strasti. Při vyvolání relaxační odezvy dochází k významnému poklesu spotřeby kyslíku v těle, anuluje se do jisté míry zvýšená činnost noradrenalinu, takže tělo pak nereaguje tak radikálně na mírně stresující události, ale zachovává si schopnost reagovat okamžitě na silnější hrozby.

1
2
3
4
5
6
7
8