|
|
Virová hepatitida
|
Součástí profylaxe virové hepatitidy je dodržování všeobecných protiinfekčních opatření a vakcinace. |
|
Mezi všeobecná protiinfekční opatření patří: izolace nemocného (V ČR je povinná 14 denní izolace na infekci u VHA a VHE. V západní Evropě a Americe již není povinná, protože maximální vylučování viru stolicí je 14 dní před začátkem klinických obtíží.), dodržování hygienických pravidel, účinná sterilizace lékařských nástrojů, používání jednorázových pomůcek, důsledné vyšetřování dárců krve. |
|
Virové hepatitidy, známé v podobě epidemií žloutenky již lékařům ve starověku, se staly v současnosti závažným zdravotnickým i ekonomickým problémem. Řešením tohoto problému je pasivní či aktivní imunizace. V roce 1992 WHO doporučila zařadit očkování proti hepatitidě B mezi pravidelná očkování dětského věku. Očkování proti hepatitidě B bylo v ČR zahájeno v roce 1982 jako zvláštní očkování profesionálně ohrožených zdravotníků. Od roku 1987 se očkují novorozenci HBsAg pozitivních matek a osoby léčené hemodialýzou. Částečně se očkují i další ohrožené osoby, např. inzulindependentní diabetici nebo kontakty HbsAg pozitivních osob. V dřívějších letech byla podle věku nemocnost nejvyšší u nejstarších věkových skupin, což svědčilo pro nozokomiální nákazu ve zdravotnických zařízeních. V posledních letech však stoupá nemocnost v dorostovém věku. To je důsledkem stále častějšího sexuálního přenosu nákazy a přenosu mezi parenterálními narkomany. Z tohoto důvodu připravovaná novelizace vyhlášky o očkování navrhuje celoplošné očkování 12letých dětí. |
|
Hepatitida A (HA, VHA, infekční žloutenka) je vysoce infekční onemocnění, postihující jaterní tkáň. Virus se šíří velmi rychle kontaminovanou vodou, mlékem nebo potravou a tvoří epidemie v některých tropických zemích. Mezi oblasti s vysokým výskytem virové hepatitidy A patří velké části Afriky, Asie, Latinské Ameriky a některé východoevropské země. Asymptomatické formy infekce, vysoká nemocnost v rozvojovém světě, nízká promořenost ve vyspělých zemích světa, stále větší rozvoj cestovního ruchu činí z HA závažný zdravotní i sociálně ekonomický problém. |
|
V České republice vznikají menší lokální epidemie, nejčastěji ve špatných hygienických podmínkách. Proto se mluví o nemoci špinavých rukou. Hepatitida A je akutní onemocnění s klinickým průběhem, který může mít rozmezí od tří týdnů do šesti měsíců. Průměrná délka symptomů je asi 1 měsíc. Závažnost klinického onemocnění je závislá na věku. Malé děti prodělávají velmi často asymptomatické formy infekce. Proto se infekce snadno a nepozorovaně přenáší v dětském kolektivu, do vlastní rodiny, mezi další děti, s nimiž si hrají. Jestliže jsou symptomy přítomny, připomíná HA chřipkové onemocnění se svalovými bolestmi, bolestí hlavy, horečkou a nevolností. Moč je tmavá, stolice světlá, přítomen je ikterus. Onemocnění je až v 90 % vyléčitelné do 4-6 měsíců. Horší prognózu vykazují pacienti, kteří již mají chronické jaterní onemocnění. Úmrtnost je nízká 0,1-0,5 %. Přechod do chronického stavu není, není známo vironosičství. Onemocnění zanechává celoživotní imunitu. |
|
Původce onemocnění: RNA virus z čeledi Picornaviridae, rodu Heparnavirus. |
|
Způsob přenosu: Onemocnění se šíří fekálně-orální cestou hlavně v teplém vlhkém prostředí. |
|
Inkubační doba trvá od 15-50 dnů (průměrná inkubační doba je 30 dnů). Zdrojem onemocnění je vždy člověk, který je infekční přibližně 2 týdny před a až 4 týdny po začátku onemocnění. |
|
Mezi rizikové skupiny patří: cestovatelé do oblastí s nízkým hygienickým standardem, uživatelé drog s intravenózní aplikací, homosexuální muži, osoby ve vazbě nebo výkonu trestu, osoby v léčebnách pro dlouhodobě nemocné, v uzavřených odděleních psychiatrických léčeben, někteří zdravotničtí pracovníci, další osoby s rizikem v důsledku povolání (např. zaměstnanci školek, jeslí, policie, vězeňská služba atd.). |
|
Diagnóza onemocnění: K potvrzení diagnózy slouží sérologické vyšetření. Stanovují se jednak protilátky třídy ELISA IgM, jejichž přítomnost svědčí pro aktuální nákazu. Protilátky třídy IgG svědčí pro již prodělanou nákazu a následnou imunitu. |
|
K imunoprofylaxi lze použít pasivní a aktivní imunizaci. |
|
Pasivní imunizace: podává se normální lidský imunoglobulin neprodleně všem osobám podezřelým z nákazy, nejpozději do 7 dnů. |
|
Aktivní imunizace: existují dvě základní skupiny vakcín, a to inaktivované a virosomové. Jedná se o vakcíny jednodávkové, kdy za 2-4 týdny po první dávce vzniká imunita trvající asi 1 rok. Druhá dávka podaná za 6-18 měsíců pak poskytuje ochranu trvající 10 let. |
|
Virová hepatitida B (HB, VHB) je velmi závažné onemocnění, mnohem vážnější než hepatitida A. Počet vironosičů se odhaduje na 200-300 milionů, zejména v zemích třetího světa. Ve vyspělých zemích výskyt klesá díky opatřením v transfúzní službě, zavedení jednorázových pomůcek a očkování. |
|
V České republice je situace v posledních letech poměrně stabilní. V hlášení se objevuje 6-7 případů na 100 000 obyvatel za rok. Důležitým znakem onemocnění je přechod do chronické formy (5-10 %, u novorozenců je riziko téměř 90%) . 20-30 % chronické hepatitidy B přechází do jaterní cirhózy, event. v hepatocelulární karcinom. Lidé, kteří jsou vystavení HB, mají vyšší pravděpodobnost získat jinou virovou hepatitidu. Protože je HB považována za onemocnění s možnou budoucí celosvětovou eradikací, diskutuje se o možnosti zavedení plošného očkování, ať již kojenců nebo adolescentů, do rutinního očkovacího kalendáře ve všech zemích světa. Onemocnění má obvykle nenápadné začátky a často protrahovanější průběh než HA. Dochází k výraznému poklesu hmotnosti. U akutní formy dochází k 90% vyhojení. Fulminantní forma se vyskytuje u 0,5-1 % případů. |
|
Původce onemocnění: DNA virus z čeledi Hepadnaviridae. |
|
Způsob přenosu: Onemocnění se šíří parenterálně krví a krevními deriváty, vertikálně z matky na dítě a sexuálním stykem. K přenosu postačí minimální množství infikované krve (10-7 ml). |
|
|