SOLUTIO

55 let československého lékopisu

V roce 2002 uplynulo 55 let od 1. vydání Československého lékopisu (ČsL 1) s latinským názvem Pharmacopoea Bohemoslovenica, editio prima (PhBs I). Lékopis vydala v roce 1947 Státní tiskárna v Praze a nabyl účinnosti dne 1. ledna 1948 Vyhláškou ministra zdravotnictví č. 886 ze dne 3. srpna 1947 o vydání československého lékopisu. ČsL 1 je důležitá unifikační norma, která navázala na domácí tradice přerušené zcela v roce 1774. V roce 1739 vyšlo Dispensatorium medicopharmaceuticum Pragense vypracované ještě za ústavní samostatnosti Českého státu jako vyvrcholení domácích vlivů a snah o zavedení jednotného předpisu pro přípravu léků. Důležitým článkem ve vývoji československého lékopisu byl též rok 1770, který je považován za rok zrodu rakouského lékopisu. V tomto roce vyšlo poslední vydání Dispensatorium Vienense, které se stalo základem lékopisu vydaného v roce 1774 pod názvem Pharmacopoea Austriacoprovincia-lis. Dalším důležitým předchůdcem ČsL byl rakouský lékopis Pharma-copoea Austriaca. Její první vydání bylo realizováno roku 1812 a poslední vydání roku 1906, které mělo úřední platnost v českých zemích až do 31.12.1947 (s výjimkou od 30.6.1941 do konce 2. sv. války, kdy platil pouze německý lékopis). Všechna vydání rakouského lékopisu se uskutečnila ve Vídni a měla latinský text. Počínaje pátým vydáním se na tvorbě rakouského lékopisu účastnily podnětnými návrhy a připomínkami i naše zájmové a odborné kruhy. V roce 1917 začaly přípravné práce na devátém vydání rakouského lékopisu, ale zánikem rakousko-uherské monarchie jsme nastoupili vlastní cestu.

Podkladem pro lékopisné práce v samostatném Československu byl výnos Ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy ze 4. ledna 1919, kdy byla ustavena Lékopisná komise, jejímž prvním předsedou byl profesor farmakologie a farmakognosie lékařské fakulty Karlovy univerzity MUDr. Kamil Lhoták. Práce komise vycházela z materiálů z doby Rakousko-Uherska, chyběla však tradice a nebylo dosti zkušeností a pochopení pro skutečnou vědeckou práci.

V červnu 1926 se Lékopisná komise stala samostatným sborem. Jejím předsedou byl jmenován profesor hygieny lékařské fakulty Karlovy university MUDr. Gustav Kabrhel a místopředsedou a později předsedou byl jmenován PhDr. PhMr. Jan Stanislav Štěrba-Böhm, profesor farmaceutické chemie Karlovy university. Po jeho smrti v roce 1938 vedení komise převzal profesor analytické chemie Karlovy university PhDr. PhMr. Oldřich Tomíček. Lékopisnou komisi tvořil tehdy odbor chemický, galenický, farmakognostický a farmakologicko-biologický. Lékopisné práce po různých průtazích byly skončeny teprve v prosinci 1937. Hotový rukopis byl schválen a předán k vytištění. Po vysázení během korektur došlo k okupaci a vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Sazba byla rozmetána a vládním nařízením ze dne 19. prosince 1940, číslo 160 Sb. s platností od 1. července 1941 byl vyhlášen jako oficinální Německý lékopis, šesté vydání - Deutsches Arzneibuch, 6. Ausgabe z roku 1926. Platnost Rakouského lékopisu, osmé vydání byla prodloužena do konce roku 1941, takže oba lékopisy platily zároveň vedle sebe.

Po druhé světové válce bylo hned započato s pracemi na vydání československého lékopisu. V roce 1947 byla znovu ustavena Lékopisná komise, jejímž předsedou byl jmenován PhMr. Josef Klouček a hlavním sekretářem doc. RNDr. PhMr. Jaroslav Hladík.

Komise vyšla na základě rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví z rukopisu z roku 1937, i když bylo zřejmé, že nemůže vyhovovat poválečným požadavkům. Materia medica vycházela ze 30. let a metody přípravy a kontroly léčiv byly uzpůsobeny možnostem lékáren. V předválečném elaborátu byly provedeny pouze nejnutnější úpravy a změny a byla připojena slovenská terminologie. První československý lékopis byl tedy již v době svého vydání zastaralý.

Po únoru 1948 byla jmenována nová komise, jejímž předsedou se stal profesor farmakologie Karlovy university MUDr. Bohuslav Polák a komise pod jeho vedením připravovala 1. Doplněk k ČsL 1, Československý lékopis, vydání první, Doplněk první (ČsL 1 Doplněk 1) s latinským názvem Pharmacopoea Bohemoslovenica, Editio prima, Addendum primum (PhBs I - Add. I), který odstranil částečně nedostatky ČsL 1 pokud se týká materie mediky. Nové články doporučené farmakologickou sekcí lékopisné komise byly vypracovány v roce 1950 a schváleny plénem komise a národními podniky, které se zabývaly výrobou léčiv.

ČsL 1 tvoří Všeobecná část, Články, Tabulky, Rejstřík a Synonyma.

Ve Všeobecné části jsou shrnuty zásady, podle nichž byly vypracovány lékopisné články, jejich značení a úprava textů. Jsou zde dále povšechné údaje týkající se přípravy, uchovávání a nejvyšších dávek léčiv a v neposlední řadě obecné návody ke zjišťování vlastností léčiv a k posouzení jejich jakosti, tj. kontrolní metody a postupy.

Články. Tato část obsahuje články na léčivé a pomocné látky, léčivé přípravky a obecné stati některých lékových forem. Články ČsL 1 jsou tvořeny a značeny podobně jako články dalších vydání ČsL s tím, že název slovenský je uveden jen tehdy, pokud se liší od názvu českého. Odpovídá-li léčivo ČsL 1 po všech stránkách ustanovením “II^e Conférence internationale pour l‘unification de la formule des médicaments héroiques“ z roku 1925, je to navíc vyznačeno připojením značky P.I. ( Praescriptio internationalis ) na konci hlavního latinského názvu.

Část Tabulky zahrnuje celkem 7 tabulek : I. Venena, II. Separanda, III. Léčiva označená křížkem - separandum, která se musí uchovávati odděleně i od léčiv uvedených v tabulce II. způsobem v ní předepsaným. IV. Nejvyšší dávky ( Doses maximales ), V. Léčiva, která nesmí lékárník vydat bez lékařského (veterinářského) předpisu, VI. Atomové váhy prvků 1936 (Pondera atomica) a VII. Zkoumadla (Reagentia).

Podobně je koncipován Doplněk ČsL 1, jehož Materia medica částečně řeší hlavní nedostatek základního díla. Byly do něj zařazeny chybějící články, zejména články léčivých a pomocných látek zavedených do terapie ve čtyřicátých letech a začátkem let padesátých, např. peniciliny a sulfonamidy. Kontrolní metody ČsL 1 byly doplněny o stanovení aktuální acidity, stanovení světelné absorpce, stanovení snížení bodu mrazu roztoků a stanovení dusíku.

Úřední text československého lékopisu je český, přestože bylo původně rozhodnuto, že bude vydán v latině. Od uskutečnění tohoto rozhodnutí bylo upuštěno a latina zůstala jen v názvech článků.

Při pracích na prvním doplňku k ČsL 1 se ukázalo, že je třeba zcela revidovat náplň prvního vydání, aby lékopis vyhovoval tehdejšímu stavu vývoje a požadavkům terapie. Práce na druhém vydání byly podle rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ukončeny již koncem roku 1953. Tak vydáním Československého lékopisu, vydání druhé (ČsL 2) v roce 1954 byly vyřešeny hlavní nedostatky ČsL 1 a nový lékopis hlavně díky tehdejšímu předsedovi Lékopisné komise prof. PhDr. PhMr. Eduardu Skarnitzlovi a vedoucímu Lékopisného oddělení Státního ústavu pro kontrolu léčiv RNDr. PhMr. Adolfu Jánskému se zařadil mezi tehdejší moderní lékopisy.

Literatura

1.	Československý lékopis, vydání první (ČsL 1). Státní tiskárna, Praha 1947

2.	Vyhláška ministra zdravotnictví č. 886/1947 Sb. Ú.1. ze dne 3. srpna 1947 o vydání československého lékopisu

3.	Československý lékopis, vydání první, Doplněk první (ČsL 1 - Dopl. 1). Praha 1952

4.	Československý lékopis, vydání druhé (ČsL 2). Praha 1954

5.	Urbanec J.: Vývoj, význam a perspektiva lékopisu. Farmaceutické prehl‘ady 1983-1984, str. 97-124

6.	Plhoň M.: K prvému československému lékopisu. Časopis českých lékárníků 4, 230-237 (1949)