Vliv betablokátorů na metabolismus glukózy je dvojí. Mohou vyvolat buď hypoglykémii nebo hyperglykémii. Hypoglykémie je spojena s jejich blokujícím vlivem na sympatikus při rozvoji hypoglykémie - tímto mechanismem maskují projevy hypoglykémie (tachykardii a třes) a snižují schopnost organismu mobilizovat glukózu z jaterního glykogenu. Navíc pro vyšší vliv katecholaminů přes alfa receptory sympatiku na vasokonstrikci periferních cév, mohou někdy betablokátory zhoršit kontrolu hypertenze. V odborné literatuře nebývá popsáno navození hypoglykémie pomocí betablokátorů u nemocných bez diabetu mellitus (pouze jeden případ s pindololem), zato je prokázáno, že nemocný pacient s diabetes mellitus se sklony k hypoglykémii má vyšší riziko závažné hypoglykémie, budou-li podávány současně betabokátory.

Pokud jsou funkční beta buňky Langerhansových ostrůvků pankreatu, mohou betablokátory se schopností blokovat beta2 receptory sympatiku snižovat uvolňování inzulínu a tímto mechanismem navozovat hyperglykémii.

Vliv betablokátorů na hladinu glykémie je tedy pravděpodobný a byl i epidemiologicky prokázán. Při nezbytnosti podávat betablokátory u pacienta s diabetes mellitus jsou preferovány kardioselektivní betablokátory a samozřejmě pečlivá kontrola glykémie a projevů hypoglykémie.

Thiazidová diuretika

Teoreticky se dá očekávat vliv thiazidů na hladinu glykémie jejich vlivem na vylučování inzulínu a vlivem na vznik hypokalémie a tím inzulínové rezistence. Navíc thiazidy zvyšují hladinu LDL cholesterolu. Epidemiologicky jsou však rozporné zprávy o tom, zda tento účinek ovlivňuje terapeutickou hodnotu thiazidů. Změna obvykle nebývá tak významná (např. vyšší byla při kombinaci thiazidu s propranololem). Často nelze ani z měření glykémie nalačno zjistit tento efekt. Při tom studie MRC prokázala v pětiletém sledování, že proti placebu u těchto pacientů bývá častěji porušena glukózová tolerance. Není mnoho observačních studií, které by dokazovaly, že komplikace diabetes mellitus jsou častější u nemocných léčených thiazidy. Česká republika takovou šanci propásla, přestože zde byli pacienti s hypertenzí a diabetes mellitus velmi často exponováni vysokými dávkami thiazidů (např. hydrochlorothiazid 50 mg denně!). Dnes se situace mění a lékař má více antihypertenzivních léčiv, které jsou vhodné pro diabetiky. Potřebuje-li však pacient diuretika (např. při edematózních stavech) jsou předepisovány dle našich zkušeností dnes již nižší dávky. Účinnost nižších dávek byla potvrzena současně s průkazem nižšího negativního vlivu na hladiny plazmatické glukózy. Samozřejmě kontrola glykémie při kombinaci antidiabetik s thiazidy by měla být pečlivější.

Kortikoidy

Kortikoidy jsou třetí skupinou významně ovlivňující glykémii. Kortikoidy možná jasněji než první dvě skupiny léčiv ovlivňují metabolismus cukrů. Stimulují glukoneogenezi a mohou vyvolat u citlivé populace (DM v rodinné anamnéze, porušená glukózová tolerance) tzv. steroidní diabetes mellitus. Tento účinek je závislý na dávce a na délce podávání. Pokud nemocní s diabetem mellitus musí užívat kortikoidy, pak je nutné pečlivě monitorovat glykémii a upravit antidiabetickou léčbu. Glukokortikoidy díky svým imunosupresivním vlastnostem by mohly naopak snižovat tvorbu protilátek proti inzulínu, pokud k ní dochází. Tato situace je však málo pravděpodobná, neboť v současné době dominuje podávání humánních inzulínů, které mají téměř nulový imunogenní potenciál.

Inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEI)

ACEI jsou pokládány za léky první volby u nemocných s diabetem mellitus a hypertenzí. Také nemocní trpící městnavou chorobou srdeční užívají tato léčiva. Jejich profitem je u pacienta s diabetes mellitus jejich prevence nefropatie a i relativně inertní metabolický profil. Přesto ACEI ovlivňují glukózovou toleranci. Zcitlivují inzulínový receptor k účinku inzulínu a mohou zvýšit riziko hypoglykémie, pokud tento mechanismus účinku není brán v úvahu. Epidemiologicky bylo prokázáno holandskými farmakoepidemiology, že expozice ACEI u diabetika je rizikovým faktorem pro přítomnost hypoglykémie. Hypoglykémie se objevila od 7 hod do 5 měsíců od začátku předepisování ACEI. Pečlivé monitorování glykémie především v začátcích léčby ACEI může částečně omezit tuto interakci.

Blokátory kalciového kanálu

Blokátory kalciového kanálu jsou pokládány za metabolicky inertní léčiva. Tato jejich vlastnost jim dává možnost bezpečného předepisování nemocným s diabetes mellitus. Přesto se v literatuře objevily případy, kdy tyto látky vedly k poklesu produkce inzulínu. Je proto nutno v ojedinělých případech počítat i s možností hyperglykémie při podávání kalciových blokátorů - samozřejmě u nemocných se zachovalou sekrecí inzulínu. Neumíme však odhadnout o jaké pacienty se jedná.

Hypolipidemika

Hypolipidemika se ukazují velmi užitečná u nemocných s diabetes mellitus (především s DM 2. typu). Studie 4S prokázala vyšší profit u léčených nemocných s diabetes mellitus než u nemocných bez tohoto onemocnění. Zdá se, že vliv na glykémii není u těchto látek významný, ač byl zjištěn hypoglykemizující účinek u klofibrátu. U statinů a dalších fibrátů však tento účinek zatím prokázán nebyl. Několik kazuistik při léčbě gemfibrozilem nás však motivuje k tomu myslet na tuto interakci při zahajování léčby fibráty. Teoreticky mohou fibráty a statiny interagovat na úrovni enzymatické inhibice a indukce, vytěsněním z vazby na plazmatické bílkoviny a na úrovni absorpce s látkami s vysokou absorpční schopností.

Antiagregancia

Antiagregancia nemají vliv na metabolismus glukózy. Kyselina acetylsalicylová má vnitřní hypoglykemický účinek, ale ten se projevuje až nad denní dávkou 650 mg. Při podávání antiagregačních dávek se tedy nedá očekávat, že bude významně interagovat s antidabetiky.

Antiepileptika

Karbamazepin je předepisován řadě pacientů užívajících antidiabetika. Nejsou doklady o tom, že by karbamazepin ovlivňoval metabolismus cukrů. Je však nutno počítat s určitou pravděpodobností možné enzymatické indukce vlivem karbamazepinu, čímž by mohly být ovlivněny plazmatické hladiny a clearance některých antidiabetik (dávka karbamazepinu však nebývá vysoká a tak enzymové indukce nemusí být při podávání karbamazepinu vůbec dosaženo).

Interakce jednotlivých skupin antidiabetik

1.	skupinové interakce antidiabetik

Antidiabetika v kombinaci s betablokátory, ACP ve vyšších dávkách než 650 mg, s kortikosteroidy a s kořenem žen-šen či semenem pískavice mohou ovlivnit kontrolu glykémie. Při podávání fytofarmak s obsahem semene pískavice zejména prodloužením vyprazdňování žaludku a zcitlivěním inzulínových receptorů na působení inzulínu. U kořene ženšenu byl prokázán vlastní hypoglykemizující účinek. Inhibitory monoaminooxidázy stimulují sekreci inzulínu a proto u nemocných se zachovanou tvorbou inzulínu může dojít k hypoglykémii. Z dalších léčiv např. fenfluramin potencuje účinek inzulínu, levofloxacin dosud neznámým mechanismem může vyvolat jak hypoglykémiii, tak hyperglykémii.