SOLUTIO

Zánět optimalizující a imunitu normalizující působení systémové enzymoterapie

Adnexitidy

Léčba chronických adnexitid není obvykle plně uspokojivá. Většinou nestačí analgetika ani antiflogistika. Při akutních exacerbacích jsou nezastupitelná cílená antibiotika; průkaz vyvolávajících mikroorganismů však bývá obtížný. Nepřekvapuje proto, že jsou, zvláště při recidivujících a chronických adnexitidách, hledány nové účinné způsoby léčby.

Největší zkušenosti s preparátem Wobenzym u žen s akutní adnexitidou získala Dittmarova skupina (1986). V první studii u 100 nemocných srovnali autoři účinek Wobenzymu a nesteroidního antiflogistika. Po 14 dnech zaznamenali mírné či podstatné zlepšení po obou preparátech: nicméně zcela bez potíží bylo 56,9 % pacientek léčených enzymy, ale jen 6,1 % pacientek léčených antiflogistikem. U žen s chronickou adnexitidou prokázal v randomizované dvojitě slepé studii shodnou léčebnou účinnost Wobenzymu a diklofenaku Friedrich (1993). Wobenzym byl navíc prost vedlejších účinků. Přesvědčivější jsou výsledky randomizované dvojitě slepé studie provedené Dittmarovou skupinou podle pravidel GCP (1992). Zařadili do ní 56 nemocných s klinicky, laparoskopicky a mikrobiologicky charakterizovanou akutní adnexitidou. Léčba byla zahájena sedmidenním podáváním doxycyklinu. Jedné polovině pacientek byl současně podáván Wobenzym, druhé polovině placebo. Subjektivní a objektivní hodnocení i laboratorní ukazatele po 4 týdnech léčby vyzněly jednoznačně ve prospěch kombinované léčby antibiotikem a enzymy. Výrazně byla snížena teplota a počet leukocytů, zmírnil se výtok a zlepšil se lokální nález. Celkové skóre pokleslo v placebové skupině z 11,3 na 7,7, v enzymové skupině z 12,2 na 2,6. Autoři doporučují používat enzymoterapii zvláště u závažných akutních procesů, protože lze očekávat rychlejší vyléčení a nižší výskyt následných komplikací. S výhodou ji však možno využít i u akutních atak chronické adnexitidy.

Z našich gynekologů se SET věnuje už několik let Jarkovský. Ve své praxi užívá kombinaci antibiotik s Wobenzymem. K hodnocení vybral 74 pacientky s diagnózou recidivující adnexitida, parametritida nebo chronická pelveoperitonitida, u kterých selhávala konzervativní léčba. Palpační nález byl vždy verifikován sonograficky. V léčbě podává Deoxymykoin s Entizolem po 10 dnů nebo Augmentin po 7 dnů vždy spolu s Wobenzymem v dávce 3x5 dražé po dobu 15 dnů. Ve srovnání s klasickou léčbou bez enzymoterapie byl zaznamenán v průměru o 50 % rychlejší ústup subjektivních obtíží a o 55 % zkrácena doba pracovní neschopnosti. Objektivní uzdravení ve smyslu negativního palpačního a sonografického nálezu se podařilo dosáhnout u 34 pacientek, t.j. v 45,9 %. U zbývajících pacientek bylo zlepšení pozorováno ve 35 případech, t.j. v 47,3 %. Zlepšení subjektivních obtíží udávalo celkově 67 pacientek, t.j. 90,5 %. Jen u pěti pacientek přetrvávaly obtíže i po léčbě. Enzymoterapii je proto možno pokládat za mimořádně efektivní jak ve smyslu objektivních, tak i subjektivních parametrů.

Chlamydiové a další infekce

Proteolytické enzymy využívají v rámci komplexní léčby chlamydiových, urea-plazmových a mykoplazmových infekcí mužů i žen Suchich a spol. (1996). Význam uvedených mikroorganismů trvale roste: jsou totiž nejčastější příčinou zánětů urogenitálního systému mužů i žen. Často recidivují a přes léčbu se opakují nebo stávají chronickými. Vedle závažných obtíží jsou schopny vyvolat i neplodnost, a to nejen u klinicky zřejmých nemocných, ale i u asymptomatických nosičů. Přitom neexistují přes usilovný výzkum efektivní metody léčby. Obvykle doporučovaná a aplikovaná schémata antibiotické terapie sice přinášejí klinické výsledky, ale nejsou plně účinná. Ve 30 až 50 % totiž nedochází k eliminaci etiologických činitelů. Navíc infekce přechází i přes léčbu často do skryté formy a vzrůstá pravděpodobnost selekce rezistentních mikrobních kmenů.

Autoři proto provedli v roce 1996 studii u žen a mužů se zánětlivým onemocněním urogenitálních orgánů a/nebo neplodností spojenou s infekčním onemocněním (chlamydiózou, ureaplazmózou a mykoplazmózou). Randomizací byly vytvořeny tři skupiny. První skupinu tvořilo 53 žen a 26 mužů, kteří dostávali doxycyklin, minocyklin nebo ofloxacin po 10 dní. Druhou skupinu tvořilo 38 žen a 48 mužů, kteří dostávali tatáž antibiotika v poloviční dávce a intramuskulámí injekce chymotrypsinu po 20 dní. Třetí skupinu tvořilo 25 žen a 44 mužů, kteří dostávali poloviční dávku antibiotik a Wobenzym perorálně (5 tablet 3x denně po 20 dní). Léčba pacientů byla následována kontrolními vyšetřeními 2. a 12.-14. týden po jejím skončení.

Chlamydia trachomatis, Mycoplasma hominis a Ureaplasma urealyticum byly stanovovány v buňkách získaných u mužů z močové trubice a u žen z endocervixu. Po izolaci a purifikaci DNA byl užita metoda PCR. Všichni pacienti byli také testováni na specifické protilátky, které byly ve všech případech pozitivní.

Z výsledků jednoznačně vyplývá, že perorální terapie antibiotiky s Wobenzymem projevila významně vyšší účinnost než léčba samotnými antibiotiky, a také vyšší účinnost než léčba injekcemi chymotrypsinu. Ve skupině užívající perorálně kombinace enzymů přešlo navíc mnohem vyšší procento pacientů do kompletní remise. Studie přesvědčivě prokázala, že u všech třech typů závažných urogenitálních infekcí je kombinace vhodné antibiotické léčby se SET velmi účinná a léčebné výsledky jsou až překvapivě dobré. Vystoupí to zvláště na základě zjištění, že samotnou antibiotickou léčbou bez enzymů se podařilo dosáhnout u chlamydiózy klinického efektu ve 28 % a u ureaplazmózy ve 40 %. Hodnocení výtěrů z močové trubice a z endocervixu pak ukázalo, že chlamydie zůstaly u těchto žen přítomny ve více než 72 %. Při použití enzymoterapie bylo ve skupině s chlamydiózou vyléčeno 89,5-92,9 % a ve skupině s ureaplazmózou 75-84 %. K objasnění mechanizmů terapeutického efektu proteolytických enzymů se nabízí jejich podpůrné působení na vstřebávání antibiotik a usnadnění průniku do těžko přístupných oblasti organizmu (k nimž tkáně a orgány reprodukčního systému ženy i muže nesporně patří). Suchich a spol. nakonec prokázali, že SET vyvolá úpravné posuny až normalizaci v oslabeném interferonovém systému.

Další studii, ve které byla léčba antibiotiky doplněna Wobenzymem nebo nesteroidními antirevmatiky, provedli u 51 nemocných s urogenitální chlamydiózou Mikazans a Hartmanová (1996). Ve skupině bez enzymoterapie dosáhli "etiologického vyléčení" (PCR negativity) pouze u 40,43 % pacientů, ve skupině s enzymoterapií u 83,33 % pacientů. Vedle výrazného zlepšení klinického obrazu převyšujícího výrazně zlepšení v kontrolní skupině, zaregistrovali autoři i úpravu parametrů T a B imunitního systému, ke které při shodné léčbě bez enzymů nedocházelo.

Sexuálně přenosné nemoci

Vážný medicínský problém představuje i "come back" klasických pohlavních chorob, především syfilidy a gonorey. U obou těchto závažných onemocnění antibakteriálni léčba často selhává. Dochází k tomu především v situacích, kdy onemocnění probíhá rychle, s komplikacemi, s častými relapsy a když se stává chronickým. V těchto případech se rozhodli Hartmanová a Mikazans prověřit SET (1997). Jejich soubor zahrnoval 30 nemocných s akutní i chronickou formou kapavky. U části prokázali současnou trichomoniázu, kandidózu, chlamydiózu nebo ureaplazmózu. Imunologické vyšetření prokázalo u všech pacientů pokles celkových (CD3+) T lymfocytů a CD4+ T lymfocytů a vzestup CD8+ T lymfocytů (s poklesem imunoregulačního indexu CD4/CD8), zvýšeny byly i IgA a koncentrace imunitních komplexů. Pacienty rozdělili do dvou skupin. První dostávala vhodná antibiotika a 14 dnů imunostimulační působky (natrium nukleinát a metyluracil). Druhá dostávala vhodná antibiotika a 3x 5 dražé Wobenzymu po 14 dnů. Při srovnání obou skupin vyzněly klinické i laboratorní výsledky jednoznačně ve prospěch léčby doplněné Wobenzymem. Výrazněji se upravily počty T lymfocytů i jejich podtříd, index CD4+/CD8+ se zcela normalizoval. Mnohem více se přiblížily k normě i koncentrace imunitních komplexů. Autoři uzavírají, že Wobenzym zvyšuje terapeutickou účinnost tradiční léčby těžkých a komplikovaných forem kapavky.

Velmi dobré zkušenosti s enzymoterapii získali uvedení autoři i u souboru 40 nemocných syfilidou. U poloviny léčených pouze antibiotiky zjistili po 3 měsících vymizení treponemového antigenu z krve v 45 % a vymizení kardiolipinového antigenu v 68 %. Ve skupině léčené spolu s antibiotiky i Wobenzymem vymizel treponemový antigen v 80 % a kardiolipinový antigen v 90 %. Procenko a spol. získali podobné zkušenosti u souboru 46 luetiků. U dvacetičlenné kontrolní skupiny (léčené jenom antibiotiky) dosáhli na konci 20tidenní léčby negativizaci kardiolipinu jenom ve 25 %, zatímco ve skupině léčené antibiotiky s Wobenzymem v 85 %. Při kontrole za jeden a půl roku byli ve skupině s Wobenzymem negativní všichni nemocní, ve skupině léčené jen antibiotiky zůstávalo 46,2 % pozitivnich.

Souhrnně lze říci, že SET představuje novou hodnotnou složku léčby akutních a chronických urogenitálních onemocněni. Je možno i užít ji jako monoterapii (u neinfekčních zánětů) či v kombinaci s antibiotiky a chemoterapeutiky (u infekčních zánětů). Přínos enzymoterapie je pozoruhodný i proto, že u příslušných onemocnění se téměř nevyskytují spontánní remise a jsou vysoce rezistentní na léčbu. Enzymoterapie je navíc prosta významnějších a závažnějších nežádoucích účinků.

SET v léčbě infekcí vyvolaných herpetickými viry

Výsledky experimentů i klinické studie z poslední doby přinášejí poznatky, objasňující do větší hloubky imunomodulační působení enzymových preparátů u celkových virových infekcí. Tyto nové poznatky představují teoretickou bázi déle známých příznivých empirických zkušeností, získaných při léčení virových infekcí systémovou enzymoterapií.

Herpes zoster

Onemocnění herpes zoster je způsobeno virem varicella-zoster. Promořenost naší populace je velmi vysoká (ve 3 letech až 90 %). Primoinfekce probíhá jako varicela, reaktivace viru se projeví jako herpes zoster. Ten prodělá v průběhu života 10-20 % infikovaných. Frekvence výskytu stoupá s věkem (u starších 85 let je 50 %). Predisponujícím faktorem pro reaktivaci je snížení obranyschopnosti (neoplázie, léčba kortikoidy a imunosupresivy, radioterapie, chemoterapie, HIV infekce). Nepříjemnou a často dlouhodobou komplikací jsou postherpetické neuralgie.

První klinickou studii s 55 pacienty (43 pacientů bylo léčeno preparátem Wobe-Mugos a 12 pacientů konvenční léčbou) publikoval v roce 1974 Bartsch. Ve srovnání s tehdejší konvenční léčbou (antibiotika, vit. B12) působila enzymoterapie signifikantně (až sedminásobně) účinněji. Byl zmírněn rozsah a průběh zánětlivého procesu, omezena a urychlena tvorba krust a znatelně zmenšena bolestivost. Výskyt následných neuralgií byl významně nižší. Později v 80. a 90. letech byl uskutečněn velký počet klinických studií, ve kterých byl Wobe-Mugos nejčastěji srovnáván s acyklovirem (Scheef, König, Ahumada, Kleine, Klaschka, Mendoza). Převážná část těchto studií, které zahrnovaly téměř 300 pacientů, byla randomizovaná a dvojitě zaslepená. U obou preparátů bylo podmínkou pro zařazení do studie časné zahájení léčby (ne později než 96 hodin po výskytu segmentálních bolestí a ne déle než 48 hodin po výskytu puchýřků). Ve studiích byla obvykle hodnocena dynamika kožních změn, segmentální bolesti, hyperestézie, spotřeba analgetik a snášenlivost obou preparátů. Ve většině studií vycházela účinnost obou preparátů jako shodná, nežádoucích účinků bylo méně u Wobe-Mugosu. Pacienti léčení Wobe-Mugosem také obvykle vykazovali méně postherpetických neuralgií. V další studii byly u 67 pacientů srovnávány kombinace acyklovir + Wobe-Mugos a acyklovir + prednisolon (Luger, 1990). Kombinace acykloviru s kortikoidy se doporučuje v anglosaských zemích k prevenci postherpetických neuralgií, ale v poslední době se k ní odborníci stavějí kriticky. I v uvedené studii skupina s Wobe-Mugosem vykazovala méně postherpetických neuralgií.

Wobe-Mugos a dosavadní imunomodulaci srovnávala klinická studie Uffelmannova (1991) u 115 nemocných. Rozdíl ve prospěch enzymové skupiny byl ve zmenšení segmentální bolesti (měřené 7. a 14. den) (p < 0,05), ve snížení hyperestezie a celkově nižším počtu pacientů s postherpetickou neuralgií a nežádoucími účinky. Postherpetické neuralgie udávalo 7 pacientů v enzymové skupině a 16 pacientů léčených imunomodulátorem (p < 0,05). Také frekvence bolestivých atak postherpetických neuralgií byla významně nižší v enzymové skupině.