|
Antibiotika
|
Aby účinek antibiotika in vivo byl dostatečný, je třeba, aby minimální koncentrace antibiotika v cílových tkáních odpovídaly hodnotám MIC a MBC. V některých případech (aminoglykozidy a chinolony) je intenzita antibakteriálního účinku přímo úměrná koncentraci v plazmě a cílové tkáni. U většiny antibiotik je pro terapeutický efekt důležitá doba expozice - vysoké koncentrace nebývají pro terapeutický efekt přínosné, naopak zatěžují nemocného riziky nežádoucích a toxických reakcí. |
|
Významnou vlastností některých antibiotik (zejména aminoglykozidů) je postantibiotický efekt (PAE). Tím se rozumí doba, po kterou přetrvává zástava množení bakterií za podmínek, kdy bakterie už nejsou vystaveny účinkům antibiotika (není měřitelná koncentrace antibiotika v tělesných tekutinách či tkáních). Podstata tohoto jevu není dosud spolehlivě vysvětlena. |
|
Rizika antibiotické terapie |
|
jsou dána rezistencí mikroorganizmů, nežádoucími a toxickými účinky antibiotik. |
|
znamená odolnost mikroorganizmů vůči působení antibiotika. |
|
Rezistence primární odpovídá geneticky podmíněné necitlivosti bakterií na dané antibiotikum bez ohledu na event. předchozí kontakt s antibiotikem (aminoglykozidy v monoterapii nepůsobí na anaerobní infekce). |
|
Rezistence sekundární vzniká až v průběhu antibiotické terapie nebo následkem předchozího podávání antibiotika. V přítomnosti antibiotika se selektují rezistentní kmeny, které se nacházejí v každé velké bakteriální populaci. Rychlost rozvoje sekundární rezistence závisí na frekvenci mutací a na množství bakterií s určitým stupněm rezistence. |
|
Sekundární rezistence má dva typy: |
a)
|
penicilinový typ (multiple step mutation) vzniká po dlouhodobém podávání některých antibiotik - např. penicilinu, chloramfenikolu, bacitracinu. |
b)
|
streptomycinový typ (one step mutation), s rychlým vznikem vysoce rezistentních kmenů je znám u streptomycinu, erytromycinu, linkomycinu, rifampicinu. |
|
Rezistence může být přenosná. Nejčastěji je zprostředkovaná plazmidy, má charakter sekundárního typu a je častější u gramnegativů. Genetický materiál může být předáván z jednoho mikroorganizmu na druhý konjugací (spojením bakterií a translokací DNA) nebo transdukcí (DNA plazmidu je převzata do bakteriálního viru a je jím přenesena do další bakterie). |
|
K obecným mechanizmům rezistence patří: |
|
omezená penetrace antibiotika do bakteriální buňky |
|
změna cílové struktury (receptoru) |
|
metabolické změny v bakteriální buňce, které zabrání účinku antibiotika na cílových strukturách |
|
enzymatická inhibice/inaktivace antibiotika |
|
Přehled mechanizmů rezistence na nejčastěji používaná antibiotika |
Antibiotikum | Mechanizmy rezistence | Beta-laktamov | Produkce beta-laktamz,
↓ permeability bunn stny,
Zmna penicilin-vazebnch protein | Aminoglykozidy
a makrolidy | Snen vazebnost na ribozmy,
↓ permeability bunn stny,
Produkce inaktivujcch enzym | Chloramfenikol | ↓vazebnosti na clov ribozmy,
↓ permeability bunn stny,
↑ aktivity chloramfenikol-acetyltransferzy | Tetracykliny | ↓ transport k ribozmm,
Aktivn bunn eflux (vyluovn antibiotika z buky) | Chinolony | Rezistence DNA-gyrzy,
↓ permeability bunn stny,
Aktivn bunn eflux | Sulfonamidy
Trimetoprim | Rezistence syntetzy kyseliny listov,
Rezistence reduktzy kyseliny dihydrolistov,
↓ permeability bunn stny | Tab. 3
|