|
|
Imunita a podzim – možnosti podpůrné léčby snížené imunity
|
|
Role řady prvků, a to nejenom stopových, je založena na jejich antioxidačním působení. Tvoří neodmyslitelnou součást důležitých enzymatických bílkovin organismu - metaloproteinů. Tyto metaloproteiny chrání buněčné membrány a organely před oxidací. Význam selenu, zinku a dalších prvků je umocněn prokázaným deficitem v široké populaci. Nedostatek těchto prvků je způsoben jejich chyběním v potravním řetězci, čili nízkým zastoupením v půdě, což vede k jejich nedostatku v základních zemědělských plodinách, a tím i nakonec v naší potravě. Uvedený deficit má zcela zákonitě negativní dopad na průběh metabolismu každé buňky i celého organismu. K nejdůležitějším stopovým prvkům patří selen. Bylo prokázáno, že lidé žijící v oblastech, kde je nízký příjem selenu v potravě, se dožívají nižšího věku a jsou častěji postižení infarktem myokardu. Selen působí imunostimulačně, aktivuje přirozené fyziologické detoxikační a reparativní mechanismy; je antagonistou kadmia. Jeho nedostatek se projevuje nepříjemnou únavou, bolestmi ve svalech a sníženou odolností. Kombinace selenu, vitaminu E a koenzymu Q10 spolupůsobí v zajištění správné funkce buněčných mebrán, chrání před následky nepříznivého vlivu volných kyslíkových radikálů a produktů lipidové peroxidace. Selen je přirozeně obsažen v mořských rybách, luštěninách a obilninách. |
|
|
Koenzym Q10 náleží do skupiny vazačů volných kyslíkových radikálů a společně s dalšími látkami tvoří na mitochondriálních membránách ATP. Koenzym Q10 je nacházen ubikvitérně ve všech biologických systémech a je proto též nazýván ubichinonem. Krevní hladiny ubichinonu nejsou stacionární. V roce 1989 dr. Kalén prokázal, že se stoupajícím věkem jeho hladiny významně klesají. Bylo prokázáno, že již při poklesu obsahu ubichinonu o 25 % významně klesá výkonnost organismu. Opakovaně bylo prokázáno, že ve výživě obsažené antioxidanty (např. koenzym Q10, vitamin E), neutralizují v organismu vzniklé kyslíkové radikály a ochraňují tak buněčné membrány i jádra. |
|
|
Ubichinon jako elektronový přenašeč v mitochondriálním dýchacím řetězci působí též jako motor buněčné aktivity a výměny energie mezi flavoproteiny a cytochromy. Již dříve bylo prokázáno, že se podílí na oxidativní fosforylaci. Koenzym Q10 se chová jako životně nezbytný vitamin, částečně je však v lidském organismu syntetizován. Jelikož každodenní potřeba koenzymu Q10 však není touto syntézou pokryta, je k zabránění rozvoje nedostatku nutný pravidelný přísun v potravě. Příčinou nedostatku ubichinonu v organismu je na jedné straně denaturace a poškození jeho syntézy, což se pozoruje zvláště ve stáří a na druhé straně přijímání konzervovaných potravin. |
|
|
Další významnou látkou, nezbytnou při tvorbě buněčné energie je karnitin. Jeho biologicky aktivní levotočivá forma reguluje na úrovni buněčné membrány průnik substrátů a rovnováhu energie ovlivněním transportu mastných kyselin s dlouhým řetězcem do mitochondrií a jejich následné beta oxidace. Potraviny živočišného původu obsahují dostatečné množství karnitinu, organismus si však za normálních okolností vytváří vlastní karnitin z aminokyselin lysinu a methioninu za účasti vitaminu C a dalších látek. Lidské tělo obsahuje přibližně 20 g karnitinu, většinou v biologicky aktivní formě L-karnitinu; z 98 % je uložen v kosterním svalstvu, 1,5 % v játrech a ledvinách, přibližně 0,5 % v erytrocytech. V séru jsou prokazatelně jen velmi malá množství, závisí na věku i pohlaví. Nejnižší koncentrace se nacházejí u dětí v prvních týdnech po narození, nižší bývají i u žen ve fertilním věku. Většina karnitinu, přibližně 80 %, představuje v organismu volný karnitin, jen asi 20 % je vázáno v esterifikované formě jako acylkarnitin, který není běžně využitelný. |
|
|
Nedostatek karnitinu tedy spočívá ve snížení koncentrace volného karnitinu. Příčinou mohou být geneticky podmíněné poruchy látkové přeměny jako je primární nedostatek L-karnitinu nebo celá řada druhotných příčin - diabetes mellitus, nemocní léčení dialýzou, AIDS a často i nedostatečný příjem. Právě nedostatečný příjem může představovat nezanedbatelný medicínský aspekt. Vždyť složky výživy, a karnitin nim také patří, nejsou často vzhledem k velké potřebě plně kryty běžným příjmem v potravě. |
|
|
Latentní nedostatek karnitinu přitom snižuje nejen výkonnost, ale také funkce kardiovaskulárního a imunitního systému. Příslušná látka by měla být cíleně doplňována tak, aby byl udržen plný výkon organismu a zabránilo se závažným poškozením zdravotního stavu. Platí to zvláště pro osoby, které jsou trvale fyzicky nebo psychicky zatěžovány a obzvláště pro starší jedince. Pro udržení funkční zásoby karnitinu v játrech je při průměrném zatížení nezbytný pravidelný příjem v potravě, při větší zátěži je však potřebná cílená náhrada některým z preparátů obsahujících karnitin. Také zásadoví vegetariáni trpí nezřídka jeho druhotným nedostatkem, proto že potraviny rostlinného původu jsou téměř prosty karnitinu. |
|
|
Nedostatek L-karnitinu se patrně významně uplatňuje, jak ukazují nedávno provedené studie, u nemocných se získanými imunodeficity, obzvláště u pacientů trpících AIDS. L-karnitin je totiž prokazován v nezvykle vysokých koncentracích v leukocytech, včetně periferních krevních mononukleárů. Proto se v poslední době předpokládá, že L-karnitin a jeho deriváty hrají významnou roli v regulaci imunitní odpovědi. A vskutku již první pokusy in vitro prokazovaly schopnost L-karnitinu a L-acetyl karnitinu podporovat proliferaci lymfocytů po stimulaci různými antigeny a mitogeny. Karnitin může in vitro vyvolat i další změny T lymfocytů, makrofágů a neutrofilů. Na základě těchto pokusů byla vytvořena teorie, že tyto nově zjištěné účinky karnitinu jsou nezávislé na přeměně tuků a jsou realizovány modulací membrány imunokompetentních buněk. Mnoho imunologických vlastností L-karnitinu a jeho derivátů bylo podceňováno. Jejich terapeutický potenciál u imunopatologických onemocnění je povětšinou neznámý. V současnosti probíhající studie začaly odhalovat roli těchto látek v patogenezi a léčbě onemocnění na podkladě poruch regulace imunitní odpovědi jako je AIDS, septický šok a chronický únavový syndrom. Recentní zprávy popisují i antiapoptotickou aktivitu karnitinu a L-acetyl karnitinu. Laboratorní pokusy s přidáním L-acetyl karnitinu do směsných lymfocytárních kultur ovlivněných hydrokortisonem ukázaly, že karnitin brání rozpadu buněk. Další pokusy prokázaly, že L-acetyl karnitin prodlužuje přežití krysích senzorických neuronů a významně zpomaluje fragmentaci a jadernou kondenzaci - charakteristické markery apoptózy. Volný karnitin pomáhá v mitochondriích odstraňovat toxické metabolity. Jeho nedostatek proto vede nejen k poruchám látkové přeměny, ale též k intoxikaci buněk. Existují doklady, že karnitin a jeho acyl deriváty ovlivňují propustnost a stabilitu membrán, funkci iontových kanálů a kontraktilitu svalových buněk. Ukazuje to na velký význam karnitinu v ovlivnění i srdeční funkce. Situaci s vysokým rizikem rozvoje deficitu karnitinu představuje AIDS. Je to způsobeno řadou faktorů. Snížené sérové hladiny karnitinu jsou prokazatelné u většiny nemocných s AIDS, avšak u menšiny mohou být normální či dokonce zvýšené. U obou skupin je však intracelulární obsah v mononukleárech snížený. Proto zvláště u HIV infikovaných nemocných nemá průkaz sérových koncentrací význam. U nemocných s HIV, léčených azidodeoxythymidinem (AZT) může být pozorována s léčbou související myopatie. Vzhledem k tomu, že ve svalech takto léčených nemocných byla nalezena snížená koncentrace karnitinu, není vyloučeno, že myopatie je vyvolána jeho nedostatkem. Vzhledem k prokázanému nedostatku karnitinu při AIDS se zkoumal vliv dodávky karnitinu na různé imunologické a biochemické parametry u těchto pacientů. V léčené skupině bylo k profylaxi infekcí použito 6 g karnitinu denně, po dobu 2 týdnů. Tyto poměrně vysoké dávky byly dobře snášeny, většina léčených udávala vzestup tělesné výkonnosti. Nijak nebyl ovlivněn počet pomocných T lymfocytů, stoupla však schopnost lymfocytů proliferovat. K dalším efektům léčby karnitinu patřil pokles zvýšených hodnot TNF-α, β2-mikroglobulinu a triacylglycerolů, což nebylo pozorováno u skupiny s placebem. Současně bylo prokázáno, že přidání L-acetylkarnitinu k mononukleárům s mitogenem získaných od HIV-infikovaných nemocných má antiapoptotický efekt. Toto pozorování bylo spojeno se značným omezením spontánního uvolňování TNF-α těmito buňkami. |
|
|
Další zdroje antioxidantů |
|
|
V poslední době se v medicíně hledají další zdroje antioxidantů s jejich působením k potlačování negativní role volných radikálů v lidském těle. Významným zdrojem silných antioxidantů by se podle vědců z Chicagské univerzity mohla stát dálněvýchodní houba Scutellaria baicalensis. V Číně a Japonsku se tyto houby používají v terapii alergií a zánětlivých onemocnění již déle než tisíc let jako součást tradičního systému Kampo. S několika přípravky systému Kampo jsme měli možnost seznámit se počátkem 90. let 20. století i u nás; bohužel po počáteční výrazné podpoře výrobcem, byly posléze odsouzeny k zapomenutí. |
|
|
Výhodou antioxidantů, extrahovaných z hub, je podle tvrzení vědců z Chicagské univerzity, kromě síly působení rovněž podstatně rychlejší průnik buněčnou membránou - na rozdíl od zatím nejvýznamnějších zdrojů - vitaminů C a E, jejichž penetrační schopnost je značně nízká. Testy extraktů z hub probíhaly in vitro na kuřecích kardiomyocytech. Byly simulovány podmínky při zamezení přístupu kyslíku a glukózy (laboratorní model ischemie a infarktu), s měřením hladiny volných radikálů. Během pokusu se podle očekávání hladiny volných radikálů zvýšily. Tato zvýšená hladina přetrvávala i v dalších hodinách, díky čemuž buňky postihly ireverzibilní změny. Pokud byl při obnovení přívodu živin přidán extrakt z Scutellaria baicalensis, buňky obnovily normální činnost. Tyto předběžné výsledky přinášejí naději na uplatnění v léčbě stavů po infarktu myokardu či mozkové mrtvici. |
|
|
Léčebné možnosti imunodeficitů |
|
|
Patrně nejčastěji užívanými imunomodulátory jsou bakteriální imunomodulátory, purifikované extrakty patogenních grampozitivních i gramnegativních baktérií, nejčastěji se podílejících na infekcích horních dolních dýchacích cest. Použití bakteriálních imunomodulátorů souvisí především s existencí a funkcí tzv. slizniční imunity, zvláště přítomnosti lymfatické tkáně spojené se sliznicemi (MALT) v zažívacím traktu a dýchacích cestách. |
|
|
Sliznice našeho těla představují významnou protiinfekční bariéru (jejich celková plocha v lidském organismu přesahuje 300 m2 !), vybavenou specifickými i nespecifickými faktory, souhrnně nazývanými slizničním imunitním systémem. MALT je charakterizována přítomností B i T lymfocytů, které se podílejí jak na tvorbě dimerů sekrečního IgA (SIgA), tak i specifické buněčné odpovědi. MALT je tvořena shluky lymfocytů v lamina propria a v submukóze, které jsou různě rozsáhlé, od malých folikulů až po velké agregáty, přítomné např. v tonsilách, plicích, Peyerských placích či v apendixu. Součástí MALT jsou i samostatné lymfocyty volně roztroušené v epitelu a vazivu sliznic, tzv. intraepiteliální lymfocyty (IEL). |
|
|
Prvním krokem imunitní reakce či zpracování bakteriálního extraktu je vychytání nositelů antigenů ze slizničního povrchu a jejich transport skrz epitel do slizniční lymfatické tkáně pomocí tzv. M-buněk, které antigen nezpracovávají ani jej neprezentují. To je úkolem APC (buněk prezentujících antigen) v MALT, např. alveolárních makrofágů a dendritických buněk. Po prezentaci antigenu CD4+ T lymfocytům dochází k rozvoji imunitní reakce s aktivací specifických klonů B a T lymfocytů. Ty poté opouštějí MALT a cestou lymfatických cév, spádových lymfatických uzlin a ductus thoracicus přecházejí do krevního řečiště. Následně se krevní cestou dostávají do tkání a na sliznice místa určení (cestou slzných žláz na spojivky a rohovku, slinnými žlázami do dutiny ústní, prsní žlázou do mateřského mléka nebo kolostra, do lamina propria sliznice dýchacích cest, nosohltanu, zažívacího a močopohlavního traktu, atd.). Zde dochází působením produktů aktivovaných T lymfocytů (např. IL-2, IL-4, IL-10) k přeměně B lymfocytů na plazmatické buňky a k produkci SIgA, secernovaného na povrch sliznice. |
|
|
Z tohoto stručného nástinu principu funkce slizniční imunity je zřejmý nejen její zásadní význam v protiinfekční obraně, ale i výjimečná role bakteriálních imunomodulátorů v posílení obranyschopnosti a prevenci nachlazení a častých infekcí dýchacích cest. Nepřekvapí tedy, že řada klinických studií potvrdila, že užívání bakteriálních imunomodulátorů významně snižuje výskyt infekcí dýchacích cest. Přípravky s obsahem bakteriální extraktů se obvykle podávají preventivně, nejlépe na podzim a v zimě. Prospěšné však mohou být kdykoliv v průběhu roku, a to i tehdy, když se objeví infekce. Je možné je kombinovat i s antibiotiky. Sami využíváme toho, že umožní lepší průnik antibiotik k infekci a zlepší tak jejich působení a zkrátí dobu nemoci. Bakteriální imunomodulátory mohou užívat i děti, často již od 6 měsíců věku. Některé přípravky se polykají jednou denně, jiné, např. GS Imunostim, se užívá 3 x denně, tak, že se pastilka nechá rozplynout v ústech a teprve pak se polkne. |
|
|
Četnými studiemi resorpce a biologické dostupnosti se podařilo vyvrátit tradiční dogma o nevstřebatelnosti enzymových (bílkovinných) makromolekul. |
|
|
Dnes je prokázáno, že při ochránění enzymů před natrávením v ústním a žaludečním prostředím obalem rozpouštějícím se až ve střevě a při aplikaci nalačno s velkým množstvím tekutiny, dochází v tenkém střevě k resorpci několika až 20 % perorálně podaných enzymů v makromolekulové formě a plné funkční účinnosti. Hlavní cesta vstřebávání proteáz probíhá přes specializované, výše zmíněné M-buňky střevního epitelu, kryjící lymfoidní tkáň střeva (zvláště Peyerovy pláty). Do tkání se pak proteázy dostávají cestou ductus thoracicus a krve. Cenné je, že enzymové preparáty usnadňují vzájemně vstřebávání svých složek i vstřebávání a účinnost dalších léků, především antibiotik a chemoterapeutik. |
|
