Dietní opatření u těchto chorob závisí nejen na příčině, která vedla ke vzniku poruchy zdraví, ale hlavně na stupni funkčního postižení ledvin.

Dieta při onemocnění ledvin infekčního původu závisí na snížení funkce ledvin. Pokud onemocnění probíhá bez zjevných projevů a pokud nejsou přítomny známky snížení funkce ledvin, nejsou nutná zvláštní dietní opatření. Při vzplanutí infekce, zvýšení tělesné teploty a bolestech v oblasti ledvin je nutné vyhýbat se kořeněným a pikantním jídlům, kávě a alkoholu. Vleklý zánět ledvin s postižením ledvinných klubíček bývá často spojen s vysokým krevním tlakem a někdy s otoky. Pokud není funkce ledvin významněji snížena, je dieta zaměřena proti vysokému krevnímu tlaku. Znamená to především omezit příjem soli v jídle. U otoků je tento požadavek ještě urgentnější - denní dávka soli by neměla překročit 2 gramy. Vyhýbáme se dále hotovým jídlům, konzervám, uzeninám, salátům. Nemocní s otoky, které jsou způsobeny ztrátou bílkoviny močí, mají zařazovat větší množství bílkovin do své stravy, jde o 1,5 g na 1 kg hmotnosti a den. (100 g masa obsahuje cca 20 g bílkovin, 100 g mléka 3,3 g, 1 vejce 6 g bílkovin, 30-40 g sýra obsahuje 8 g bílkovin). Je potřebné, aby scházející bílkoviny byly hrazeny masem, mlékem a jeho výrobky i vaječným bílkem.

Množství přijímaných tekutin závisí na velikosti denního množství moči. Cílem je, aby nedocházelo ke škodlivému zadržování tekutin v těle na jedné straně a na druhé straně k stejně nepříznivému nadměrnému vysoušení (dehydrataci) organismu.

Chronické selhání ledvin při pokračujícím omezení funkce tohoto orgánu ohrožuje nemocné na životě otravou z nahromaděných látek, vody a solí, které ledviny nejsou schopny dobře vyloučit. V těchto případech je dieta vždy řízena lékařem. Snižuje se množství bílkovin v potravě na 0,5 g/1 kg hmotnosti/den. Omezuje se v potravě draslík (např. meruňky, broskve, banány, hrozny, rajčata, citrusové plody, mrkev, špenát, brambory), dále sodík při hypertenzi a otocích spolu se sníženým příjmem tekutin. Příjem energie dodává i větší množství cukrů a tuků, aby organismus uhradil energetické nároky. To však neplatí při současné cukrovce, kdy složení diety musí být vždy individuální podle stavu pacienta. Dietní omezení zvláště v pokročilých stadiích snížení činnosti ledvin kladou velké nároky na ukázněnost nemocného.

Ledvinové kameny - Nefrolitiáza

Tvorba ledvinových konkrementů, laicky kamenů, je časté onemocnění. Častý výskyt souvisí zejména s chronickým nedostatečným příjmem tekutin, nevhodnou skladbou potravy, přejídáním, nedostatkem tělesného pobytu a časté jsou i genetické vlivy. Močový kámen je nebezpečný tím, že může náhle či postupně uzavřít močové cesty a tak bránit odtoku moči z ledviny a tím vážně ohrozit její činnost. Většina nemocných s ledvinovými kameny je náchylná k tvorbě dalších kamenů. Důležitou součástí léčení je proto pitný a dietní režim, který při důsledném dodržování snižuje u většiny pacientů riziko vzniku nových močových kamenů.

Dietní režim spočívá ve střídmé a pestré stravě, která odpovídá racionální výživě.

Kameny ze šťavelanu vápenatého (Kalciumoxalátové)

Nemocným s těmito kameny doporučujeme snížit příjem živočišných bílkovin na 100 až 120 gramů denně. Omezení se týká masa, masných výrobků, uzenin, drůbeže, ryb a vnitřností. Bylo dokázáno, že většina nemocných s ledvinovými kameny jí maso či výrobky z masa 2x až 3x denně. Přitom tyto živiny zvyšují množství kamenotvorných látek v moči a zvyšují vstřebávání vápníku. Dále doporučujeme střídmý příjem nebo částečné omezení potravin s vysokým obsahem šťavelanů, tj. špenátu, reveně, červené řepy, částečně i mrkve, hroznů, borůvek, pomerančů a grepů. Také obyčejný čaj, zejména silný, kakao a čokoláda jsou vydatnými zdroji šťavelanů. Je prokázáno, že čaj může být hlavním zdrojem šťavelanu v potravě. Černá káva by měla být na jídelníčku jen 1x denně. Také z vitamínu C se v těle vytvářejí šťavelany, jeho denní dávka by proto neměla přesáhnou 0,5 g (v případě akutní potřeby do 1,0 g).

Příjem vápníku by se měl udržovat na střídmé hranici, tj. 0,6-0,8 g denně, což odpovídá cca 0,5-0,75 litru mléka (100 g jogurtu odpovídá 0,2 l mléka, 100 g taveného sýra asi 0,3 l mléka a 100 g tvrdého sýra asi 0,5 l mléka ). Pokud pacient nesnáší mléčné výrobky, pak může dodat organismu vápník v minerálních vodách (Rudolfův pramen, který obsahuje navíc hořčík, dále Korunní a Mlýnský pramen). Mléčné výrobky či minerálky doporučujeme podávat spolu s hlavními jídly v průběhu celého dne, to znamená doporučenou dávku rozdělit do několika menších dávek. Omezení vápníku ve stravě je totiž u většiny pacientů nevhodné.

Doporučujeme dále střídmě solit a nevhodné je také pití většího množství alkalických minerálních vod (Bílinská, Mattoniho kyselka).

Kameny z kyseliny močové (uráty)

Dietní omezení nemocných s těmito kameny může výrazně snížit užívání léků, které snižují tvorbu kyseliny močové. Dále by tito nemocní měli omezit potraviny, které obsahují zvýšené množství tzv. purinových látek, tj. maso a uzeniny (cca 50-100 g obden), vnitřnosti, ryby, luštěniny, dále houby, nadměrně tučné potraviny, čokoládu a alkoholické nápoje. Moč těchto nemocných bývá velmi kyselá. Proto v jejich dietě mají převažovat potraviny, které podporují vznik alkalické reakce moči. Týká se to brambor, všech druhů zeleniny a ovoce, dále mléka, moučných výrobků a výrobků z černé mouky.

Kameny smíšené

Vyskytují se nejčastěji, složení není vždy známo. Doporučuje se použít všeobecný léčebný režim a to v omezení živočišných bílkovin na 120 g denně a omezit látky bohaté na puriny a šťavelany.

Souhrn doporučení:

1.

Dodržovat doporučený pitní režim, aby množství moči nekleslo pod dva litry za 24 hodin. Pít každé 2-3 hodiny menší dávky, omezit alkohol a bílé víno a také z poloviny vody sycené oxidem uhličitým. Vhodné jsou minerálky s obsahem hořčíku a šťávy z citrónů, má se zato, že tyto látky brání tvorbě kamenů.

2.	Zvýšit příjem tekutin při nadměrném pocení, průjmech či zvýšené tělesné námaze, chránit se přehřátí.

3.	Jíst střídmě pestrou stravu, snížit tělesnou hmotnost na hodnotu odpovídající výšce a pohlaví.

4.	Dbát na pravidelný pohyb, který zaručuje dobré odvádění moči z organismu.