|
|
Aplikační formy inhalačních antiastmatik
|
|
Parní a ultrazvukový inhalátor |
|
|
Jsou nejčastěji předepisovanou aplikační formou úlevových antiastmatik. Popis: Základem je tlaková hliníková nádoba s dávkovacím ventilem obsahující léčivou látku a pomocné látky včetně propelentu. Tlaková nádobka je zasunuta do plastového krytu, jehož součástí je náustek, který má ve svém středu rozprašovací zařízení zodpovědné za úhel toku aerosolu. Vlastní aerosol se tvoří v čas potřeby. |
|
|
Postup: Aerosol držíme ve svislé poloze dnem vzhůru mezi palcem a ukazovákem (palec dole). Sundáme kryt náustku a intenzivně protřepeme ve vertikální rovině po dobu asi 30 sekund (při astmatickém záchvatu zkrátit). Zhluboka a úplně vydechneme, aby mohl následovat pozvolný, táhlý a maximální nádech spolu se stisknutím dna tlakové nádoby směrem dolů na začátku nádechu, jež zajistí optimální vstup aerosolu do dolních cest dýchacích. Přitom rty pevně obemknou náustek. Podmínkou je správná koordinace začátku nádechu se stisknutím dávkovacího ventilu. Po maximálním nádechu dech na 5-10 sekund zadržíme to je doba nutná k sedimentaci částic na sliznici. A pak vydechneme nosem. Druhá dávka se inhaluje po 1-2 minutové pauze. Předepsaný počet dávek se obdobně opakuje. Po aplikaci kortikoidů si vypláchneme ústa vodou (prevence kandidóz a absorpce kortikoidu z GIT). Podle potřeby je možné náustek otřít či opláchnout vlažnou vodou. Před dalším použitím však musí být úplně suchý. |
|
|
Vlastní dávkování je poměrně nepříjemné. Nádech jemných částic vyvolává pocit cizího tělesa v dýchacích cestách a reflexně může v ojedinělých případech dojít k bronchokonstrikci. U pacientů, kteří na aplikaci takto reagují, lékař většinou lékovou formu vymění nebo doporučí použití spaceru. Hnací silou je tlak propelentu. |
|
|
Nejčastěji jsou v této formě předepisována úlevová (krátkodobě působící) antiastmatika jako fenoterol (Berotec), ipratropin (Atrovent) či jejich kombinace (Berodual), salbutamol (Ventolin), kortikoidy - budesonid (Inflamide) a stabilizátory žírných buněk - cromoglykát sodný (Ditec). |
Obr. 1
|
|
Ponořením tlakového balení do nádoby s vodou jednoduše zjistíme přibližné množství náplně. |
Obr. 2
|
|
Autohaler je vývojově mladší a pohodlnější aplikátor určený především pacientům, kteří nejsou schopni koordinace nádechu s dávkováním aerosolu. |
|
|
Popis: Na první pohled připomínají klasický aerosol. Uvnitř plastového krytu složeného ze dvou dílů je uloženo tlakové balení, jak je známe z aerosolu. Dolní část totožná s aerosolem je ukončena náustkem. Inovaci doznal vrchní díl. Pod válcovitým pláštěm, opatřeným v horní části otvory pro vstup vzduchu, je uložena pružina, membrána a krytka dosedající na dno tlakové nádoby. Za předpokladu, že je z náustku sejmut ochranný kryt, uvolní pojistka krytku a ta dosedne na dno tlakové nádoby. V uzavřené poloze pojistka drží krytku 3 mm nad tlakovou nádobkou, čímž brání samovolnému spuštění. |
|
|
Postup: Celé zařízení funguje obdobně jako posilovač brzdného účinku motorového vozidla. Sejmeme ochranný kryt z náustku. Tím pojistka dovolí krytce dosednout na dno tlakové nádoby. Ve svislé poloze dnem vzhůru protřepeme 30 sekund. Zhluboka vydechneme. Náustek pevně obemkneme rty a opět následuje táhlý a maximální nádech. Podtlak procházející otvory ve vrchním dílu tlačí na membránu, která přes krytku stlačí tlakovou nádobu, čímž uvolní v žádaném čase aerosol. Jde tedy o klasický aerosol s koordinací dávkování řízené nádechem. Nádech musí být proto ke spuštění mechanismu přiměřeně silný. |
|
|
Systém autohaler používá přípravek s obsahem salbutamolu (Ecobec EasiBreathe) a beclometazonu (Ecobec Easi-Breathe). |
Obr. 3
|
|
Jsou diskrétní plastové aplikátory bez obsahu hnacího plynu. |
|
|
Popis: Aparát je uložen pod plastovým víčkem chránícím před vzdušnou vlhkostí. Ve spodní části je dávkovací komora, do níž se jednotlivé dávky odměřují objemově pootočením dna turbuhaleru o 45° a zpět do okamžiku, kdy uslyšíme zřetelné cvaknutí. Nad komorou je počítadlo dávek a zásobník léčiva. Přístroj je v horní části zakončen spirálově zatočenou chodbičkou. Chodbička je konstrukčně řešena tak, aby zajistila homogennost aerosolu a je schována pod náustkem. |
|
|
Postup: Uchopíme turbuhaler svisle dnem dolů tak, abychom prsty neuzavřeli otvory přívodu vzduchu. Pootočením spodní části dávkujeme ze zásobníku léčivou látku do dávkovací komory. Zhluboka vydechneme mimo ústí náustku, rty pevně obemkneme náustek a pod úhlem 30° táhlým, pozvolným a maximálním nádechem inhalujeme. Proud vzduchu tvořený pod tlakem plic prochází dolními otvory do dávkovací komory, kde strhává léčivo do spirálové chodbičky. Opět zadržíme dech a posléze vydechneme nosem. Počítadlo dávek upozorní na posledních 20 dávek a na prázdné balení. Turbuhaler vždy uzavíráme originálním krytem. Přístroj v žádném případě nemyjeme ani neotíráme vlhkým hadříkem. Vzdušná vlhkost by reagovala se suchým léčivem (jehož částice by se vzájemně přilepily) a tím by se léčivo znehodnotilo. |
|
